Vznik Divadla Járy Cimrmana:
Jméno Jára Cimrman zaznělo poprvé v rozhlasové relaci „Vinárna U pavouka“ (autoři Z. Svěrák a J. Šebánek, hudební spolupráce I. Štědrý, režie H. Philippová). V tomto pořadu, jehož základem bylo spojení humoru s mystifikací, má princip a styl pozdějšího Cimrmanova divadla své kořeny. S nápadem založit Divadlo Járy Cimrmana přišel Jiří Šebánek. Dne 29. 10. 1966 se uskutečnila zakládající schůze, na kterou svolal Miloně Čepelku, Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. Od té doby začínají na fenoménu Cimrmana pracovat systematicky. O vánocích 1966 se posluchači rozhlasového pořadu „Vinárna U pavouka“ dozvídají zprávu, že v obci Liptákov byla objevena truhla s pozůstatky pravděpodobně již zemřelého Čecha, jehož dílo nemá ve světě obdoby. Uvedení zakládající členové, posíleni Karlem Velebným, ing. Artušem Leferem a sochařem Janem Trtlíkem a režírování Helenou Philippovou, předstoupili 19. 6.1967 v pražské Malostranské besedě před pozvané diváky, aby šířili cimrmanovskou myšlenku jevištními prostředky. Na základě tohoto představení bylo divadlo přijato do svazku státního divadelního studia a zahájilo pak 4. 10. 1967 pravidelný provoz. Ve druhé části prvního veřejného vystoupení byla uvedena jednoaktová hra Akt „v úpravě“ Z. Svěráka. Postavy, dialogy i děj byli zcela spjaty se skutečností, a nikoli se starým Rakouskem, kdy, jak se uvádělo na přednáškách, objevený velikán žil a tvořil. Stejně tomu bylo i s následujícími hrami, Vyšetřováním ztráty třídní knihy Ladislava Smoljaka (premiéra 8. 11. 1967) a Domácí zabijačkou Jiřího Šebánka (premiéra 7. 2. 1968). Před jejích uvedením vyslechli diváci další údaje o názorech a činech Járy Cimrmana. Teprve v operetě Hospoda Na mýtince (premiéra 17. 4. 1969), na jejíž tvorbě se poprvé spojili Ladislav Smoljak se Zdeňkem Svěrákem, viděli diváci hru v jazyce, stylu a látce odpovídající době, v níž měl Jára Cimrman žít. Rok 1969 byl rokem rozchodu původního autorského kolektivu. Dnešní divadlo si ponechalo charakter, s jakým před lety vzniklo. Je výhradně pánskou záležitostí a žádný z jeho členů nemá herecké vzdělání. Všichni jeho členové vykonávají svá občanská povolání (výtvarník, dirigent, muzejní pracovník, dělník, filmový režisér,scénárista,....) a divadlu věnují svůj volný čas.
Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák napsali pro divadlo hry s úvodními přednáškami:
Vražda v salonním coupé (1970)
Němý Bobeš (1971)
Cimrman v říši hudby (1973)
Dlouhý, Široký a Krátkozraký (1974)
Posel z Liptákova (1977)
Lijavec (1982)
Dobytí Severního pólu (1985)
Blaník
Záskok
Kdo to byl Jára Cimrman?
Narodil se manželům Marlen a Leopoldu Cimrmanovým v únoru roku 1857, 1864, 1867, 1887 nebo 1888. Jeho rodiče mu až do patnácti let tajili, že je chlapcem, aby donosil šatstvo po své starší sestře Luise. Že není dívkou, mu prozradily až zlomyslné spolužačky na dívčí škole. Po setkání se Sigmundem Freudem odchází Cimrman jako sedmi až sedmatřicetiletý z domova. Od té chvíle nacházíme jeho stopy v mnoha zemích téměř všech světových kontinentů: Americké vládě předkládá projekt Panamského průplavu. Reformuje haličské školství. S hrabětem Zeppelinem konstruuje první vzducholoď. Pro švýcarskou firmu Omega zdokonalil setrvačník dámských hodinek. V těžkých podmínkách Alp zavádí a vykonává funkci porodního dědka. Zkoumá život polárních Samojedů. Mine Severní pól o pouhých sedm metrů. V Paraguayi zakládá loutková divadla. Vynalézá jogurt. Manželům Curierovým nanosí do sklepa 45 puten smolince. Prof. Burianovi asistuje při prvních plastických operací. Edisonovi pomáhá vylepšit žárovku.... Přesto, že byl světoběžník, rád se vracel domů, do Čech. Vlastenectví je nejvýznamnějším rysem jeho osobnosti. V Čechách dosahuje Cimrmanovo životní dílo vrcholu. Jako kočovný dentista prochází snad všemi kouty naší vlasti. Z těchto cest pak Cimrman čerpá látku pro své nesmrtelné divadelní hry. Jsou to dramata takové umělecké síly, že ani nemohla být svými součastníky pochopena. Když se po mnoha desetiletích objevila na scéně, celá řada literárních vědců začala o Cimrmanově existenci pochybovat a označila jeho dílo za liptákovský podvrh. Ať už je tomu jakkoli, díla, pod nimiž je podepsán Jára Cimrman, patří k vrcholům světové dramatické tvorby. Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je všechno, co se proti tomu dá dělat.
Hospoda Na mýtince
Cimrman
Smoljak / Svěrák
Před zhlédnutím tohoto Cimrmanova
operetního chef-ďoeuvru (čti: šedövru)
v Divadle Járy Cimrmana
je divák uveden do problematiky
těmito příspěvky
NAD OPERETNÍM DÍLEM JÁRY CIMRMANA
UMĚLECKÁ LOUPEŽ
RAVDĚPODOBNÝ OBSAH OPERETY PROSO
FRUSTRAČNÍ KOMPOZICE
CIMRMANŮV ZPŮSOB NOTOVÉHO ZÁPISU
Osoby:
Hostinský
Hrabě Ferdinand von Zeppelin
Kulhánek
Trachta, p. i.
Hostinský zdědil hospodu uprostřed hustého lesa po svém dědečkovi, který nesnášel lidi, ale strašně si přál být hostinským. Proto si pořídil hospodu uprostřed lesa, do které mu nikdo nechodil. Za posledních patnáct let se v hospodě objevil pouze jediný, ale za to stálý host Ludvík. Jednoho dne hospodský nešťastnou náhodou sestřelil okololetící vzducholoď. V hospodě se objevil její pilot, který se představil jako hrabě Ferdinand von Zeppelin. Chtěl hned odejít, ale hospodský, aby si udržel hosta, mu řekl, že tam s ním žije jeho vnučka, která ale právě odešla do města pro šafrán a něco zázvoru. Protože hrabě miloval ženy, rozhodl se zůstat než se vnučka vrátí. Potom se v hospodě objevil další host, uprchlý trestanec Kulhánek. Byl nespravedlivě odsouzen k dvaceti letům vězení, protože si mysleli, že je pašerák Mikloš Göč. Tomu hostinský také vyprávěl o své vnučce Růžence, která se právě vrátila z města, kam šla pro šafrán a něco zázvoru. Kulhánek se do Růženky zamiloval, protože si myslel, že je to dívka, která mu dala napít vody, když byl ve vězení. A tak byli do Růženky zamilováni oba dva, hrabě Zeppelin a uprchlík Kulhánek, i když ji nikdy neviděli. Hrabě a Kulhánek se kvůli Růžence pohádali a v hádce vyšlo najevo, že hrabě Zeppelin není žádný hrabě, ale pašerákMikloš Göč, zvaný Dešťovka. Ze stálého hosta Ludvíka se vyklubalpolicejní inspektor Trachta, který celé roky v hospodě trpělivě čekal na tohoto pašeráka. Zatkl ho a odvedl do vězení a Kulhánek se stal stálým hostem v hospodě Na mýtince.
Ukázka:
Vězeň: Vy vozíte cyklistické zvonky?
Hrabě: Ano.
Vězeň: Vzducholodí?
Hrabě: Ano.
Vězeň: Do Polska?
Hrabě: Ano
Vězeň: Göč! Mikloš Göč!
Hostinský: Pašerák Göč? Zvaný Dešťovka?
Vězeň: A já za něj dvacet let nevinně trpěl.
Hrabě: (drží v rukou bojovně židli): Šlaka! Jsem prozrazen
Ludvík: (začne vstávat a v jeho kloubech to praští a vrže): Stůjte,
Dešťovko! Jsem policejní inspektor trachta. Dvacet let tu na
vás čekám a dočkal jsem se. Půjdeme!
Hostinský: Tak to vidíte, pane Kulhánek. Vezměte si příklad . . .
Zpět