Český básník, syn textilního dělníka a publicisty Františka Halase staršího (1880-1960). Narodil se 3.10.1901 v Brně a zemřel 27.10.1949 v Praze. Již jako chlapec působil Halas v dělnickém a od roku 1921 v komunistickém hnutí. V té době začal uveřejňovat první články a verše. Učil se knihkupcem a nějaký čas pracoval v pojišťovně. Po návratu z Francie roku 1925 byl nezaměstnaný, později redigoval s Bedřichem Václavkem stranické časopisy a roku 1926 se stal redaktorem pražského nakladatelství Orbis. Po válce působil jako přednosta odboru ministerstva informací a předseda Syndikátu českých spisovatelů. Halasovo dílo je považováno za jeden z vrcholů moderní české poezie a ovlivnilo mnoho básníků mladší generace. Halas používal drsné a nelibozvučné, záměrně násilné přerušované verše složité struktury. Často sám vytvářel vlastní slova (neologismy) nebo neobvyklou větnou vazbu. František Halas napsal básnické sbírky: Sépie, Kohout plaší smrt, Tvář, Tiše, Thyrsos, Hořec, Staré ženy, Dokořán, Torzo naděje, Časy. Toto byla Halasova díla předválečná. Za druhé světové války napsal sbírky Naše paní Božena Němcová, Hořká a dvě sbírky pro děti Ladění a Do usínání. Po válce napsal prózu Já se tam vrátím a sbírku V řadě. Napsal také sbírky pro děti Počítadlo, Halas dětem a Malující rok.
Zpět