Prozaik, jehož tvorba navazuje na tradici hovorové prózy v duchu Haškově a Johnově, se narodil 28. 3. 1914 v Brně - Židenicích a zemřel 3. 2. 1997 v Praze. Vystudoval práva na Karlově univerzitě, poté prošel celou řadou povolání (úřední na notářství, skladník, dělník a výpravčí ČSD, pojišťovací agent, obchodní cestující, balič papíru, kulisák a statista). Od ledna 1962 působil jako spisovatel z povolání. Přispíval do různých novin a časopisů (Květen, Plamen, Literární noviny, Kulturní tvorba, Host do domu aj.). Vedle literatury oficiální vydával Hrabal i literaturu samizdatovou. Někteří hlavní hrdinové jeho děl nesou charakteristické rysy lidí, s kterými se autor během svých četných zaměstnání seznámil. Hrabal psal Povídky a novely, jako Perlička na dně, Pábitelé, Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Hovory lidí, Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, Ostře sledované vlaky, Toto město je ve společné péči obyvatel, Morytáty a legendy, Postřižiny, Slavnosti sněženek, Krasosmutnění, Harlekýnovy miliony, Městečko, kde se zastavil čas, Příliš hlučná samota, Obsluhoval jsem anglického krále, Něžný barbar, trilogie Svatby v domě, Vita nuova, Proluky, Listopadový uragán a Růžový kavalír. Napsal také jednu pohádku, která se jmenuje Kopretina Některá Hrabalova díla byla zdramatizována. Autor sám patří mezi nejčtenější a nejpřekládanější české spisovatele.
Zpět