Hugo Victor (1802-1885)

Francouzský básník, dramatik, prozaik a esejista, čelný představitel evropského romantismu. Autor klasicistních básní a romantických románů, v nichž mísil postupy černého románu s postupy kritického realismu. Jeho koncepce divadla se dovolávala v duchu svobody umění (konkrétně formy, témat a jazyka) a požadovala mísení tragična a komična, krásy a ošklivosti, vznešenosti a grotesknosti a zjednodušení psychologie. V tradičních historických románech spojoval snové, filosofické, politické a lyrické oblasti. Nadčasově se v nich dotkl řady sociálních problémů světa, propůjčil své tvorbě mýtickou podobu plnou alegorických postav a symbolů, stavěl trpící jedince proti vznešeným klasicistním hrdinům. Po smrti své dcery se odvrátil od literatury a věnoval se určitou dobu politické kariéře. Po kritice císaře Napoleona III. (1808-1873) byl poslán do vyhnanství a vrátil se až po dvaceti letech za bouřlivých oslav. Jeho různorodé a všestranné humanistické dílo dovršilo romantickou touhu po osvětlení celé historie lidstva. Zařadil se tak mezi největší postavy světové literatury, které výrazně ovlivnily její pozdější vývoj a tendence.

Hlavní díla:
Bídníci/Ubožáci (Die Elenden), 1862
Chrám Matky Boží v Paříži (Notre Dame von Paris), 1831
Cromwell, 1827
Legenda věků (La Légende des siécles), 1859-83 (3 díly)

Další díla:
Angelo
Bug-Jargal
Dělníci moře, 1866
Devadesát tři (1793), 1873
Francii a světu
Hernani, 1830
Jen ty nám zůstáváš, ó lásko
Král se baví (Der König amüsiert sich), 1832
Lukrécie
Muž, který se směje (Die lachende Maske), 1869
Purkrabí (Les Burgraves)
Ruy Blas
Satyry
Tresty (Les Châtiments)
Východní zpěvy
Zpěvy soumraku
Zpět