Charakteristika doby , v níž Komenský žil.
Celé dílo J.A.Komenského vyrostlo z podnětů, které mu dávalo hospodářské , sociální, politické a kulturní dění jeho doby , bohaté jak množstvím událostí, tak jejich dramatičností. Komenský vynaložil veliké úsilí na myšlenkové zvládnutí všeho toho dění, na všechny podněty živě reagoval a snažil se najít cestu, jak vyřešit četné problémy, které před ním v uvedených oblastech společenského života vyvstávaly s hlediska obdobního, národního i evropského.
Některé spisy Komenského mají jako jedinou tematiku otázky sociální a politické ( Listové do nebe, Labyrint světa a ráj srdce).Rozumět názorům v jeho spisech není možné bez znalostí tehdejšího společenského dění, a to jak v okolní Evropě, tak v českých zemích, kde tehdejší hospodářský, sociální, politický a kulturní vývoj měl své zvláštnosti.
Konec 16. A v první poloviněa17. Století je doba pozdního feudalismu, kdy hospodářství má za sebou delší vývoj, směřující ke kapitalistickému způsobu výroby. Přitom se jeví patrný rozdíl mezi západoevropskými zeměmi a střední Evropou. Přechod od feudalismu ke kapitalismu se v západoevropských zemích uskutečnil buržoazními revolucemi.
V českých zemích, kde tehdy ještě nemohlo dojít k buržoazní revoluci, vznikaly třídní boje jako důsledek útlaku, kterému byly vystaveni poddaní. Velmi silná byla vlna třídních bojů koncem 16. A začátkem 17. Století na venkově i ve městech . Došlo k četným povstáním, které byly místně omezeny a neměly výraznou ideologii. Jedinou ideologií, která se na některých místech oběvila, byla oživující husitská revoluční tradice.Vládnoucí třída je však snadno potlačila, vzhledem k její roztříštěnosti . Komenskému bylo neutěšené postavení chudého lidu dobře známo. Na nespokojenost lidu reagoval zejména ve spise Listové do nebe. V samotném českém státě narůstal vnitřní konflikt mezi panovníkem a stavovskou opozicí mezi katolíky a evangelíky, mezi vládnoucí menšinou a stále více nespokojenou většinou obyvatelstva. Nábožensko-politické názory Komenského velmi zřetelně osvětlují jeho protihabsburský postoj, v nemž nikdy nezakolísal, jeho sepjetí s tradicemi husitského revolučního hnutí, jeho vřelé vlastenectví.
Pro evropskou politickou situaci v době Komenského bylo charakteristické vytvoření dvou velkých bloků, jednoho v západní a severní Evropě, druhého
V Evropě střední a jižní. V prvním bloku měla mocné postavení buržoazie, opírající se o protestantskou ideologii.. Druhý blok představoval společnost feudálního rázu, jeho ideologickou oporou bylo katolictví. Oba bloky stály
nepřátelsky proti sobě. České země , ačkoli ideologicky tíhly k táboru protestantskému, byly hospodářsky a politicky začleněny do bloku katolického, v němž byly pány Habsburkové.
Habsburkové se snažili dosáhnout absolutní vlády, tyto rozpory vyvrcholily neúspěšným stavovským povstáním české šlechty a měst proti Habsburkům.
České stavovské povstání bylo počátkem velkého válečného střetnutí mezi oběma evropskými bloky, třicetiletou válkou, která trvala do roku 1648, uzavřením míru vestfálského.
V Čechách od porážky stavovského povstání si Habsburkové zajistily staleté panství a jejich vláda byla prohlášena na dědičnou, panovníkovi byly přiznána nejdůležitější politická práva. Po Bílé hoře bylo katolické vyznání prohlášeno za jediné dovolené náboženství. Zatím co poddaní nesměli odejít ze země a byli všichni povinni vyznávat katolictví, svobodné obyvatelstvo, a.a. šlechta a měšťanstvo, mělo podle dekretů možnost zvolit katolickou víru, nebo opustit zemi. Pro Komenského, který se do té doby skrýval na různých místech v Čechách, to znamenalo opustit vlast.
Třicetiletá válka nebyla jediným vojenským střetnutím v době Komenského.. V letech následujících po míru vestfálském došlo k válce mezi Anglií a Nizozemím, jež skončila porážkou Nizozemců . Byl to jeden ze zápasů o kolonie, na něž Komenský reagoval svým spisem Posel míru (1667).
Život a spisy J.A. Komenského.
(28.3.1592 - 25.11.1642)
Jan Amos Komenský se narodil v zámožné mlynářské rodině , která se usadila na venkovském městě. Otec byl váženým členem Jednoty bratrské.
Ve dvanácti letech Amos osiřel, byl vychováván u svých příbuzných. Jako neobyčejně nadanému chlapci se dostalo studií přes latinskou školu v Přerově na akademii v Herbornu, kam se na studia ubírali příslušníci Jednoty.
Do vlasti se vrátil mladý učenec pln dojmů z akademie a univerzity, z cest po Německu a Holansku s jejich školami, knihovnami, s jejich čilým obchodním životem, ale také s životním cílem, který se již utvářel před jeho očima, a s četnými pracovními náměty, k jejichž uskutečňování hned přistoupil.
Proto se vrací domů jako posel všeobecné vzdělanosti. Buduje nejdříve nástroj, jazyk, který obohatil, vzpružil a utřídil v díle Poklad jazyka českého,
ztraceném po celo životní práci. Po celý život je přisvědčen, že jazyk je klíčem k základním problémům teorie i praxe.
Slovníková práce je avšak pro něj pouze nástroj, ale encyklopedie ukazuje obsah světa mimolidského i lidského konání. Úkolem encyklopedie není pouhé vědění, nýbrž moudrost. Encyklopedie měla dvě části : Divadlo veškerenstva věcí a Divadlo Písma Práce na obou dílech, z nichž se zachoval jen úryvek z Divadla veškerenstva věcí, vyplňovala dlouhá léta po návratu z ciziny do vlasti.
V letech 1625 - 1627 Komenský vytvořil ztracené Starožitnosti moravské ztracené Historie Žerotínů a.j.
Komenský prakticky působil po návratu ze studií nejprve v Přerově jako učitel ,
Z tohoto působení pochází díla Pravidla snadnější mluvnice, která se nám nezachovala. Roku 1616 byl Komenský na synodě v Žerovicích ordinován na kněze. Roku 1618 se pak stal správcem bratrského sboru a zároveň školy ve Fulneku, kde se zachovalo o jeho působení mnoho tradic. Byl ženat s nevlastní dcerou přerovského purkmistra , která vládla nemalým jměním, a sám rovněž nebyl bez prostředků. Na sociální problematiku tehdejší doby poukazuje v dílech Listové do nebe a Retuňk proti Antikristu a svodům jeho.
Bělohorská katastrofa znamenala konec fulnecké idyly.Komenský musel opustit svůj úřad i domov. Na tuto osobní katastrofu poukázal ve spisku Přemýšlívání o dokonalosti křesťanské. Spisek věnovaný manželce byl pln něhy a smutku nad krutostí rozloučení . Záhy, koncem roku 1622 však manželka s oběma dítky zemřela na mor.
O dva roky později založil druhou rodinu, oženil se s dcerou bratrského seniora
Jana Cyrilla, který pocházel z Třebíče na Moravě a s kterou strávil téměř dvacet čtyři léta svého života.
Z této doby pocházejí díla Nedobytedlný hrad jméno Hospodinovo, O sirobě, Truchlivý, Pres boží. Komenský sám připomíná, že ten či onen spisek vznikl pro vlastní útěchu nebo pro útěchu těch, kteří jej potřebovali.
Z této doby také pochází dva vrcholné spisy Labyrint světa a ráj srdce a Hlubiny bezpečnosti. Nejde mu zde o otázku jak je svět utvářen , jaj jej popsat , nýbrž o to, co si v něm počít. Základy filozofie jsou obsaženy v jeho Didaktice Didaktika je prvním spisem Komenského, v němž se již plně uplatňuje jeho myšlenka pansofická a je zároveň nástrojem k jejímu uskutečnění. Usiluje o přípravu mládeže, a to takovou, že podle ní má všechna mládež získat universální vzdělání. Tak by v budoucnosti došlo k ucelení všeho lidského vědění. V didaktice měla svůj teoretický základ informatoria
k jednotlivým stupňům školy, určená pro poučení vychovatelů mládeže.. Z projektovaných informatorií napsal však pouze Informatorium školy mateřské, které mělo poskytovat rodičům rady, jak vychovávat děti do šestého roku.
Největší úspěch však měla Brána jazyků otevřená , která proslavila Komenského takřka přes noc. Píše ji jako malou encyklopedii podávající přírodu
neživou,živou,rostliny a zvířata, člověka po stránce tělesné i duševní, lidské práce řemeslné a kulturní, otázky mravní a náboženské.
Tak spojil učení jazyku s pozdním věcí. V Bráně jazyků byl nejprve paralelně text v mateřském a latinském jazyce , později byla vydána i několikajazyčně.
Vřelá touha aby jeho vrcholné dílo Všeobecná porada o nápravě věcí lidských posvítilo na cestu budoucím věkům, neopouštěla Jana Amose do posledních okamžiků života.
Vysílen stářím i chorobami , stejně jako bezvýslednými polemikami s odpůrci, vracel se k svému největšímu literárnímu projektu a trápil se vědomím, že jej sám nestačil připravit k tisku. V myšlenkách na stracenou vlast umírá tak 25, listopadu 1670. O týden později bylo jeho tělo uloženo v blízkém Naardenu.
Odešel tak největší představitel pobělohorského exilu a zakladatel novodobého školského systému a jeho zásluha je dodnes uznávaná.
Mnohé jeho požadavky zůstávají však dodnes nesplněny, ač se všeobecně uznává jejich správnost.
A tak je Komenský po třech stoletích v mnoha věcech stále nedostižným ideálem, což samo o sobě je dostatečným svědectvím pokrokovosti jeho díla.
Použitá literatura:
Kopecký - J.A.Komenský
Jan Kumpera J.A.Komenský
František Kožík Anděl míru
Jaroslav Pánek Kdo je J-M. Komenský
Zpět