Narodil se 27. 9. 1924 v Náchodě, s nímž je spojena valná část jeho značně autobiografických próz. Zde v roce 1943 maturoval. Po válce vystudoval na UK angličtinu a filosofii a pak se učil na školách blízko rodiště. Později pracoval jako redaktor Světové literatury a v nakladatelství SNKL (dnešní Odeon). Překládal americkou prózu. Od roku 1969 působil jako profesor univerzity v Torontu, kde kromě toho vedl nakladatelství Sixty-Eight-Publishers. Škvoreckého prvotinou se stal román Zbabělci (1958), kde byl hlavním hrdinou, všem známý, Danny Smiřický. V roce 1964 vyšlo druhé vydání, jen velmi mírně textově upraveno. Nadšeně byla přivítána i novela Legenda Emöke (1963). Škvorecký napsal mnoho dalších knih, např.: Sedmiramenný svícen (1964), Babylónský příběh a jiné povídky (1967), Lvíče (1969). Svůj kombinační talent prokázal v knihách Smutek poručíka Borůvky (1966), Konec poručíka Borůvky (1975) a Návrat poručíky Borůvky (1981). K Dannyho světu se Škvorecký vrátil v novele Konec nylonového věku (1967), Tankový prapor (1969). V emigraci Škvorecký dopsal a vydal Prima sezónu (Toronto 1975). V Torontu napsal i několik dalších knih: Mirákl (1972), Příběh inženýra lidských duší (1977). Škvorecký nepsal jen prózu, ale také romány: Scherzo capriccioso a Veselý sen o Dvořákovi (1984). Vydal i básnické sbírky: Nezoufejte (1979), Dívka z Chicaga (1980); napsal divadelní frašku Bůh do domu (1980). Podle jeho scénářů byli natočeny filmy Farářův konec, Zločin v dívčí škole a Zločin v šantánu. Napsal také komentář k filmu Jana Němce o Pražském jaru (Oratorium).
Zpět