Prozaička, autorka románů a novel řešících aktuální morální problémy, též tvůrkyně knih pro děti, zasloužilá umělkyně (1976), Valja Stýblová, se narodila v Charbinu (Čína) 4. 6. 1922 v rodině válečného zajatce, vyrůstala však již v Praze. Po absolvování reálného gymnázia a studiu klavírní hry nastoupila ihned po válce na medicínu. Promovala v říjnu 1950 a nastoupila jako lékařka neurologické kliniky Vinohradské fakultní nemocnice. V roce 1976 obhájila doktorskou disertační práci a rok nato byla jmenována řádnou profesorkou neurologie. Pracovala ve vědeckém oddělení průmyslové neurologie a byla zapojena do státního plánu výzkumu. K jejím dílům patří zejména novely Mne soudila noc, Moje velká víra, Dopis Kláře, Nevěra a Benjamín, ale také romány Nenávidím a miluji, Skalpel, prosím a Na konci aleje. Neopomínala také na děti a mládež. Napsala pro ně Dům u nemocnice, Až bude padat hvězda, Můj brácha, Princ a Skřivánek, Zlaté rybky.
Zpět