Česká spisovatelka, zakladatelka českého románu. Navázala na tvorbu Boženy Němcové, připojila se k uměleckému programu májovců. V rané tvorbě čerpala náměty z pražského měšťanského prostředí, z něhož sama pocházela. V románech z Podještědí se zaměřovala na svár reality a mravního ideálu - zobrazila duchovní a mravní katarzi postav zosobňujících ideální hodnoty a idealizovaný lidový mýtus o životním koloběhu ještědského kraje. Hrdiny uváděla do neobvyklých, tajemných až fantastických příběhů a předurčila jim dějovou motivaci vedoucí k mravnímu sebepoznání. Postavení venkovských žen a jejich obrodného působení na své okolí zachytila i v povídkách. Dopisovala si s básníkem Janem Nerudou, který do ní byl zamilován.

Hlavní díla:
Černý Petříček
Kantůrčice, 1869
Nemodlenec, 1873
První Češka, 1861
Vesnický román, 1867

Další díla:
Černá divizna
Divousové
Dvojí probuzení
Frantina, 1870
Hubička
Kresby z Ještědí, 1880
Kříž u potoka, 1868
Láska k básníkovi, 1860
Lesní panna
Mladší bratr
Námluvy
Nebožka Barbora
O krejčíkově Anežce
Poslední paní Hlohovská, 1870
Přišla o rozum
Sefka
Skalák
Upomínky, 1874
Z literárního soukromí, 1880
Zvonečková královna, 1872
Zpět