Evangelium podle Marka

Marek vytvořil spis, v němž je vlastní evangelium o vzkříšení vyvrcholením Ježíšovy zvěsti o království Božím , zvěsti o Ježíšových mocných skutcích, o vytvoření kruhu Dvanácti, o jeho vztahu k hříšníkům, jimž otvírá cestu k Bohu, o svátostném společenství, které zakládá při svém posledním stolování, I o jeho utrpení a oběti.

Vyznání cirkve vyjadřuje evangelista tam, kde zdůrazňuje, že Ježíš je Syn Boží. Je to titul, který označuje Ježíšovu jednotu s Bohem Otcem a jeho jedinečné poslání. V 15,39 zazní toto vyznání I z úst římského setníka, který představuje církev pohanů. Titul Mesiáš, který byl za Ježíšova života chápán politicky, je usměrněn poukazem na Ježíšovo utrpení a Ježíš se k němu přiznává až před smrtí.

Často se v Markově evangeliu setkáváme s výzvami k mlčení, když se odhalí něco z Ježíšova poslání.

Tak je vyjádřen Ježíšův odstup vůči vnější populartitě I varování před povrchním svědectvím víry.Když evangelista sestavoval menší části tradice v rozsáhlejší spisek, byly mu tyto výzvy k mlčení také prostředkem k tomu, aby upozornil, že teprve závěrečné (velikonoční) události jsou klíčem km pochopení Ježíšova života a předmětem křesťanského zvěstování.

Evangelia byla psána anonymně, dnešní nadpisy byly doplněny později. Nejstarší doklad o spojení tohoto evangelia se jménem Markovým je z poloviny druhého století (Papias z Hierapole). Podle tradice byl evangelista Marek totožný s Petrovým společníkem Markem. Bývá také uváděn do souvislosti s Janem Markem, dočasným průvodcem apoštola Pavla. VC každém případě to byl helénisticky vzdělaný křesťan židovského péůvodu. Vznik tohot evangelia se klade do let šedesátých nebo na začátek let sedmdesátých. Jako místo vzniku uvádí tradice Řím. ¨Nasvědčovaly by tomu některé latinismy v Markově řečtině.

Závěrečné verše nejsou v nejstarších rukopisech a byly patrně doplněny podle tradic, z nichž čerpala ostatní evangelia.
Zpět