Na větrné hůrce

Emily Bronetová (1818 – 1848) básnířka a autorka románu patřícího ke klasickým dílům anglické literatury 19. století, prožila téměř celý svůj nedlouhý život na odlehlé faře svého otce. Je spisovatelkou viktoriánského období. V její tvorbě se projevuje silné citové zaujetí pro zápas člověka – zejména emancipující se mladé ženy – o právo na štěstí a opětovanou lásku. Spolu se svými sourozenci, sestrami Charlottou, Annou a talentovaným bratrem, žila už od dětství v jakémsi uzavřeném literárním bratrstvu. Z Charlottina popudu, aby pomohla sourozencům zajistit finanční nezávislost, pustila se do románu, který vyšel roku 1847 – „Na větrné hůrce“. Emily však nebylo souzeno dále psát – krátce potom zemřela na souchotiny.

Jediný román této geniální autorky, u nás přeložený z angličtiny Květou Maryskovou, se právem stal jedním z nejslavnějších a jedinečných děl anglické literatury.

V divoké a přízračné pustině – na větrných pláních yorskhirských vřesovišť – se odehrává strhující drama osamocených nezkrocených osobností. Ani odlehlé samoty nebývají vždy poklidným místem. Život zde neprobíhá klidně, jak ukazují životní osudy Earnshawových, Lintonových i nalezence Heatcliffa. Dravá zištnost, sobectví, žárlivost, mstivost narušuje lidské vztahy mezi dvěma generacemi mladých lidí na Větrné hůrce a Drozdově. Nekonečné hodiny plné děsivé agónie prožívají její hrdinové, neboť Heathcliffova msta za své společenské i lidské ponížení je až nadlidsky nemilosrdná. Vyvržen po smrti svého ochránce, majitele Větrné hůrky, mezi čeleď a zklamán ve své lásce k jediné milované bytosti Kateřiny, která se vdává z syna majitele Drozdova, Heathcliff z Větrné hůrky odchází. Po návratu zpět, bohatý a společensky povznesený, až nadlidsky nemilosrdně morálně i hospodářsky ničí ty, kteří jeho ponížení zavinily. Kateřinu přivede k šílenství, ta umírá po porodu dcery Katy. Podvodně získává větrnou hůrku do svého vlastnictví. Intrikami a násilným přinutí Katku, aby se provdala za jeho nemocného syna, po synově smrti získává do svého vlastnictví ještě Drozdov. Osvobození obou rodin přichází, až po Heathcliffově smrti.

Heathcliffova krutost je provázena neštěstím člověka, jemuž bylo odepřena to základní po čem v životě touží: důstojná lidská existence a láska. Román je budován ta typu postavy sociálně nezařazené tragické a ve své podstatě destruktivní.
Zpět