Apokryfy

poprve vydano 1932, rozsirene vydani roku 1945 pod nazvem Kniha apokryfu

V teto sbirce si Karel Capek pohrava s nekterymi znamymi pribehy a vypravi je jinak, jak by se asi doopravdy staly. V jedne povidce nam rekne jak to vlastne bylo s Julii, ze si s Romeem sice neco zacla, ale ze si nakonec Parida vzala a mela s nim osm deti. Nebo jak videl Agammemonovo tazeni na Troju obycejny recky vojak. Nebo jak nadava praclovek na inovujiici mladez. Nebo_ Pribehu a zajimavych myslenek je spousta. Vypravi nam narozeni Jezise, navstevu Jezise u Marty, jak Prometheus prinesl lidem ohen, jak byl zatykan Archimedes. A dalsi a dalsi povidky na zaklade baji, Bible, slavnych her_

U kazdeho pribehu nam Capek vec nastinuje ve svetle, jake bychom asi u toho ktereho pribehu ani nehledali. U notoricky znamych pribehu jake si Capek vybral to vyzaduje opravdovy talent a schopnost se zamyslet. Do kazdeho pribehu je totiz vetkano hluboke mravni ponauceni, hluboka pravda. Jsou zde vystihnuty lidske vlastnosti, jsou zde nastinovany.Typicke lidske rysy vidime na konkretnich prikladech. Zprvu nam prijsou zvelicene, ale teprve pozdeji vidime, ze se lide opravdu chovaji tak, jak Capek pise a ze neprirozene a zvellicene je to nase chovani.

Capek si take v apokryfech klade a zodpovida otazky, ktere si klade mnoho z nas. Napriklad Napoleon se zamysli nad tim, jestli cela jeho vlada, cele jeho kralovani neni jeonm jedna velika hra, pri ktere vsichni jenom predstiraji uctu pred nim. Odpovedi nejsou zrejme a jasne, ale po chvili z povidek vystupuji a mluvi k nam. Mluvi k nam jazykem podobenstvi, jazykem lidem nejpristupnejsim.

Z Capkovych apokryfu jsem si mnoho vzal a mnoho jsem se nad nimi zamyslel. Proste potrava pro dusi.

Dominik Zunt

V teto ukazce Capek glosuje znamy Jezisuv zazrak s rozmnozenim chlebu

KAREL CAPEK:
O PETI CHLEBICH

... Co proti nemu mam? Ja vam to povim rovnou, sousede: ne ze bych mel neco proti jeho uceni. To ne. Jednou jsem poslouchal jeho kazani, a ja vam reknu, malem bych se byl taky stal jeho ucednikem. Tehdy jsem se vratil domu a povidam svemu bratranci sedlarovi, ty, to bys mel slyset; reknu ti, je to svym zpusobem prorok. Moc krasne mluvi, jen co je pravda; zrovna se v cloveku srdce obraci; ja vam mel tehdy oci plne slz, byl bych nejradeji zavrel svuj kram a sel za nim, abych ho uz nikdy neztratil s oci. Rozdej vsechno, co mas, rekl, a nasleduj mne. Miluj blizniho sveho, pomahej chudym a odpoustej tem, kdo ti ublizuji, a takove veci. Ja jsem obycejny pekar, ale kdyz jsem ho poslouchal, tak vam byla ve mne takova divna radost a bolest, ja nevim, jak bych to rekl: takova tiha, ze bych klekl na zem a plakal, a pri tom tak krasne a lehko, jako by ze mne vsechno padalo, vite, vsechna starost i zlost. Tak ja tehdy povidam svemu bratranci, ty troubo, mohl by ses stydet; mluvis same hamiznosti, co ti je kdo dluzen a ze mas platit tyhlety desatky a prirazky a uroky; kdybys radeji rozdal chudym vsechno, co mas, opustil zenu i deti a sel za nim - -

A to, ze leci nemocne a posedle, to bych mu taky nevytykal. Pravda, je to divna a neprirozena moc; ale to prece kazdy vidi, ze nasi ranhojici jsou zabari a ti rimsti nejsou o nic lepsi; penize brat dovedou, ale kdyz je zavolate k umirajicimu, tak jenom pokrci rameny a reknou, ze jste je mel zavolat driv. Driv! Ma nebozka zena stonala dva roky krvotokem; ja ji vodil po doktorech, nemate poneti, co penez to stalo, a nepomohl ji zadny. Kdyby byl on uz tehdy chodil po mestech, byl bych pred nim padl na kolena a rekl: Pane, uzdrav tuto zenu! A ona by se dotkla jeho roucha a uzdravila by se. Takhle chudak zkusila, ze se to ani povidat neda - To teda bych mu chvalil, ze uzdravuje nemocne. To vite, felcari proti tomu krici, a pry podvod je to a fuserstvi, a chteli by mu to zakazat a kdesi cosi; ale to uz tak mate ty vselijake zajmy. Kdo chce pomahat lidem a spasit svet, vzdycky narazi na neci zajem; vsem se nemuzes zavdecit, to jinak nejde. Rikam, uzdravovat muze a treba i mrtve at krisi; ale to s temi peti chleby nemel delat. Jako pekar vam reknu, ze to byla velka krivda na pekarich.

Vy jste tu vec o tech peti chlebich neslysel? To se divim; vsichni pekari jsou zrovna bez sebe nad tim pripadem. Tak pry za nim prisel veliky zastup na misto puste, a on uzdravoval jejich nemocne. A kdyz bylo k veceru, pristoupili k nemu ucedlnici jeho, rkouce: "Puste jest misto toto, a cas jiz pominul. Propust zastupy, at jdouce do mestecek, nakoupi sobe pokrmu." On pak rekl jim: "Neni jim potrebi odchazeti, dejte vy jim jisti." A oni rkou jemu: "Nemame zde, nez pet chlebu a dve rybe." On pak di jim: "Prinestez mi je sem." A rozkazav zastupu posaditi se na trave, a vzav tech pet chlebu a dve rybe, vzhledl v nebe, pozehnal, a lamaje, daval ucedlnikum ty chleby, a ucedlnici zastupum. 1 jedli vsichni a nasyceni jsou. I sebrali, coz zbylo drobtu, dvanacte kosu plnych. Tech pak, kteriz jedli, bylo okolo peti tisicu muzu, krome zen a deti.

Uznejte, sousede, ze tohle si zadny pekar neda libit; jak by k tomu prisel, ne? Kdyby se to melo stat zvykem, ze by kdekdo peti chleby a dvema rybickami nasytil pet tisic lidi, pak aby se sli pekari past, nemam pravdu? Co se tyce tech rybicek, vem to nest; ty rostou ve vode samy a muze si je nalovit, kdo chce. Ale pekar musi draho kupovat mouku a drivi, musi mit pomocnika a vyplacet mu mzdu; musi si drzet kramek, musi platit dane a kdeco, takze nakonec je rad, zbude-li mu nejaky gros na zivobyti, aby nemusel zebrat. A on, on jenom vzhledne k nebi a ma dost chleba pro pet nebo kolik tisic lidi; mouka ho nestoji nic, nemusi si buhviodkud nechat vozit drivi, zadne vylohy, zadna prace, - to se rozumi, pak ty chleby muze lidem davat zadarmo, no ne? A na to nekouka, ze tim okolni pekare pripravi o poctive zaslouzeny vydelek! Rikam vam, nekala soutez je to, a melo by se mu to zatrhnout. At tedy plati dane jako my, chce-li provozovat pekarstvi! Na nas uz chodi lide a rikaji, jak to, takove nekrestanske penize chcete za tenhle mizerny bochanek? Zadarmo to mate davat, jako on, a jaky pry to je chlebicek: bily, kroupavy a vonavy, ze by se na nem clovek ujedl. - Uz jsme museli snizit cenu peciva; na mou cest, davame je pod vyrobni cenou, jen abychom nemuseli zavrit kramy; ale kam to takhle povede, nad tim nam pekarum stoji hlava. Pry na jinem miste nasytil ctyri tisice muzu krome zen a deti sedmi chleby a nekolika rybickami, ale tam sebrali jenom ctyri kose drobtu; taky mu uz asi ten jeho podnik tak dobre nejde, ale nas pekare znici nadobro. A ja vam tadyhle rikam, ze to dela jenom z nepratelstvi k nam pekarum. Obchodnici s rybami sic taky krici, ale to vite, ti nevedi, co za sve ryby chtit; to davno neni tak poctiva zivnost jako pekarsky stav.

Koukejte se, sousede: ja jsem jednou stary clovek a jsem na svete sam; nemam zenu ani deti, tak copak ja potrebuju. Tuhle jsem uz rikal svemu pomocnikovi, aby si mou pekarnu uvazal na krk sam. Mne tady nejde o muj prospech; na mou dusi, nejradeji bych opravdu rozdal svuj nepatrny majetek a sel za nim a pestoval lasku k bliznimu a vsechno, co on kaze. Ale kdyz vidim, jak se postavil proti nam pekarum, tak si rikam: To zas ne! Ja jako pekar vidim, ze tohle neni zadna spasa sveta, ale hotova pohroma pro nasi zivnost. Mne to je lito, ale to mu nedaruju. To nejde.

Rozumi se, podali jsme na neho stiznost k Ananiasovi i k mistodrzicimu, jako pro ruseni zivnostenskeho radu a pro poburovani: ale to vite, jak u tech uradu vsechno jde na dlouhe lokte. Vy me znate, sousede; jsem mirny clovek a nehledam s nikym rozbroje; ale kdyby on prisel do Jerusalema, postavim se na ulici a budu volat: Ukrizujte ho! Ukrizujte ho!

Kniha apokryfu (1945)
Zpět