Válka s mloky

Hlavní postavy:
kapitán Jan van Toch-objevitel mloků
G.H.Bondy- „kapitán“ průmyslu, využije van Tochových informací, ale „přeroste mu to přes hlavu“
mloci

Na ostrov Tana Mosa připluje kapitán Jan van Toch lovit perly. V jedné zátoce objeví velké mloky. Domorodci je považují za ďábly a bojí se jich. Proto se také bojí lovit v této zátoce perly. Kapitán se spřátelí s mloky. Mloci jsou učenliví a kapitán je naučí lovit perly. Mloky však ohrožují žraloci. Proto si kapitán najme jednoho domorodce na lov žraloků. Také požádá o roční dovolenou. Potom odjede do Čech. V Jevíčku se za ním vypraví novináři hledající Něco pro noviny. Je parné léto, nic zajímavého, žádná senzace se neděje a lidé nemají co číst. Van Toch se díky novinářům doví o panu Bondym, krajanovi z Jevíčka žijícího v Praze. Kapitán van Toch se dostaví bez pozvání do vily pana Bondyho. Je přijat vrátným, panem Povondrou, který váhá, má-li van Tocha pustit dál. Nakonec ho pustí. Pan Bondy je bohatý podnikatel, dá s van Tochem dohromady peníze, koupí loď s bazénem a rozveze mloky po ostatních ostrovech. Tam mloci loví perly. Jednou je trh s perlami přeplněn, nabídka je větší než poptávka a ceny perel klesnou. Lov perel pomocí mloků je nyní nevýhodný. Proto se začnou mloci využívat na vodní stavby. Časem mloci získají trhaviny a munici fungující i pod vodou. Vystavějí si též továrny. Také se přemnoží a požadují na lidech stále větší ústupky. To vyvolává konflikty. Lidi nechtějí mlokům dát víc, než co mloci nezbytně nutně poteřebují. Mloci postupně potápějí různé čáti pevniny, aby měli kde žít. Moc hluboko totiž žít nemohou, tlak vody by je roztrhal. Musejí si vytvářet umělé mělčiny. Na pevnině jsou také vyvinuty vrtačky, které rychle a bez problémů provrtají i tvrdou švédskou žulu. Do prohlubin mloci nakladou miny a odpálí je. Další část pevniny je potopena. Mloci se rozdělí časem na dvě skupiny. Jedni působí z Tichého oceánu, druzí z oceánu Atlatického. Vypukne mezi nimy válka o to, kdo je skutečný mlok. Mloci se postupně povraždí a lidé přežívají na zbytcích pevniny, která ještě nebyla potopena.

citát:
„„A co lidé?“ Ah pravda, lidé? Nu, ti se začnou pomalu vracet z hor na břehy toho, co zůstane z pevnin; ale oceán bude ještě dlouho smrdět rozkladem Mloků. Pevniny zase pomalu porostou nánosem řek; moře krok za krokem ustoupí a všechno bude zase skoro jako dřív. Vznikne nová legenda o potopě světa, kterou seslal Bůh za hříchy lidí. Budou také zkazy o potopených mytických zemích, které prý byly kolébkou lidské kultury; bude se třeba bájit o jakési Anglii nebo Francii nebo Německu.- „A potom?“ - - - Dál už to nevím.“
Zpět