Kytice

sbírka básní

Poklad

Hlavní postava:
chudá matka malého děťátka

Charakteristika doby a prostředí:
děj se pravděpodobně odehrává na začátku minulého století

Chudá žena, bydlící v chýši v lese se vydá s dítětem v náručí do kostela. Jde obvyklou cestou napříč lesem k potoku. Na srázu nad potokem narazí na skálu, která tam nikdy nebyla. Ve skále je otvor. Žena hnána zvědavostí vstoupí do jeskyně a objeví v ní poklady. Začne nabírat a vezme co může. Aby pobrala ještě víc cenností, odloží dítě v jeskyni a řekne mu, aby si hrálo. Žena běží do chýše, kde uloží poklad. Přitom si myslí, že již brzo opustí toto místo a bude bydlet ve vznešeném domě. Znovu se vrátí k jeskyni, ale nenajde ji. Nenajde ani skálu, která tam byla. V kostele dozpívali Kristovo umučení a tak se skály s poklady zavřely nebo zmizely. Žena se vrátí zpět k chýši a v truhle, kam uložila poklad, najde pouze hlínu a kamení. A co víc, nemá dítě. Žena je strašně smutná, nemůže v noci spát a celý rok se trápí. Za rok, na Velký Pátek žena běží k jeskyni a dítě vysvobodí. Je šťastnější, než kdyby měla zlato. Doma se s ním mazlí přitom u něj najde zlaťáky, které mu dala na hraní.

Svatební košile

Hlavní postava:
Mladá osamocená dívka

Charakteristika doby a prostředí:
děj se pravděpodobně odehrává na začátku minulého století

Je téměř půlnoc a mladá osamocená dívka sedí ve světnici a čeká na svého milého, který před třemi roky odešel do ciziny. Najednou se ozve ťukání na okno. Je to její milý. Poručí jí, aby se rychle sbalila a šla s ním na svadbu. Dívka s ochotou jde, protože mu důvěřuje. Oba jdou rychle, ale je to stále pomalé. Proto jí její milý řekne, aby odhodila modlící knížky, které si nese. Rázem poskočí o 10 mil. Avšak jemu se to stále nelíbí a poručí své milé odhodit růženec, který má za pasem. Tu poskočí o 20 mil. Dívka nemůže jít, protože ji bolí nohy. Milý jí proto poručí, aby odhodila křížek, který má na krku. Jsou rázem o 30 mil dál. Konečně jsou na místě, ale dívka nic nevidí mimo zdi. Její milý zeď přeskočí a vezme ssebou dvě košile, které dosud spolu nesli. Dívka zůstane na druhé straně zdi a běží se schovat do nejbližšího stavení. Zavře se na závoru v márnici, aniž o tom ví. V márnici je jeden mrtvý a ten začne na rozkaz jejího milého vstávat, aby dívku zabil. Dívka prosí Boha, aby neumožnil mrtvému vstát. Mrtvý ulehne. Za chvíli opět vstává. Dívka prosí Krista a mrtvý opět ulehne. Za chvíli znovu vstane a už je téměř u dívky, když ta prosí Pannu Marii. Zakokrhá kohout a mrtvý spadne na zem. Ráno lidé jdoucí do kostela se podivují nad dívkou vystoupivší z márnice a nad otevřeným hrobem.

Zlatý kolovrat

Hlavní postavy:
Dora, nevlastní dcera zlé macechy macecha a její vlastní dcera šlechtic

Šlechtic zabloudí při lovu v lese a hledá cestu. Dojede k chýši, kde ho přivítá Dora a ukáže mu cestu. Šlechtic se do Dory zamiluje. Následující den přijede opět k chalupě a poručí maceše, aby přivedla svou nevlastní dceru na zámek. Macecha odmítá a doporučuje vlastní dceru, ale není jí vyhověno. Ráno třetího dne se macecha připravuje se svou nevlastní dcerou na zámek. Vezme nůž na vypíchnutí očí zlému hadu a sekyru na zabití zvěře. Dojdou ke keříku a tam macecha Doře vyloupne oči a usekne nohy a ruce. Nic nevědoucí šlechtic se neožení s Dorou, ale s macešinou dcerou. Uplyne krátká doba a šlechtic musí odjet sloužit králi. Poručí své ženě, aby upředla na kolovrátku zlatou niť. Dora zatím krvácí v lase a najde ji děd vševěd a odnese jí do jeskyně. Tam Doru zanechá s pacholetem. Dora poručí pacholeti prodat zlatý kolovrat za nohy. Pachole dostane nohy a dá je Doře. Dora pacholeti poručí prodat zlatou přesličku za ruce. Pachole jí přinese ruce. Dora opět posílá pachole prodat zlatý kužel za oči. Pachole ji přinese oči a Dora je celá. Šlechtic se vrátí z války. Vidí, že jeho žena nesplnila jeho příkaz. Ta chtě nechtě musí začít příst. Z kolovrátku se ozývají nelibé zvuky žalující na macešinu ženu. Šlechtic jede do lesa a tam najde Doru. Koná se znovu svadba. Macecha s dcerou jsou potrestány tím, co udělaly Doře.

Závěr:
Básně v kytici se mi líbily, některé více, některé méně.

Erben Karel Jaromír

KYTICE

Snad naše nejoblíbenější básnická sbírka 19. století. Dvanáct vynikajících balad uvedl K.J.Erben stejnojmennou vstupní básní. Mistr umělecké zkratky dokázal ve třech slokách zachytit báji vykládající původ slova mateřídouška. Ve zbývajících třech strofách vyjádřil obrazně svůj názor na dávný, až pohanský původ bájí, naznačil i básnický záměr díla a jeho na svou dobu odvážné věnování slovanským vlastencům. Básník poznal důvěrně české básně i pokádky, a proto toužil doplnit Čelakovského " Ohlasy " promyšleným výběrem lidových námětů epických. Sbírka zahrnula hlavní druhy lidové epiky. Nejpočetnější skupinu tvoří báje. Ty nejvíce odrážejí názor lidu na přírodu, v níž se člověk potýká s působením tajemných sil a bytostí ( Polednice, Vodník, Vrba, Lilie, Holoubek, Svatební košile ). Pro naše předky nebylo hranic mezi živým a neživým světem. A z pohanských mýtů přechází tato představa i do zlidovělé tradice křesťanské. Místní pověsti má za základ nejstarší balada Poklad s námětem Velkého pátku, kdy se odkrývají poklady. Pohádka, a to od Boženy Němcové, byla podkladem Zlatého kolovratu. Legenda barokně romantického ladění je základem Záhořova lože. A hojná jsou právě v naší těžce zkoušené zemi proroctví ( Libušino, Sibyllino, slepého mládence aj. ), úryvky z ní tvoří závěrečnou, vlastenecky povzbudivou, ale i kritickou báseň Věštkyně. Tuto pestrost rozmnožují i dramatické obrazy ze života s kresbou lidových obyčejů ( Štedrý den, Dceřina kletba ).

Sbírkou prolíná přísný lidový názor mravní. Za provinění přichází neúprosně trest. V křesťanské etice jej zmírňuje či odčiňuje pokání ( Poklad, Svatební košile, Záhořovo lože ). Erben vysoce ocenil společenské poslání ženy, zejména matky. Všechny skladby kromě Záhořova lože mají své ženské hrdinky. A nad velikostí i úskalími mateřské lásky se kniha zamýšlí ve většině baladických písní : už v úvodní báji etimologické, v baladách poklad, Polednice, Zlatý Kolovrat, v slavném Vodníkovi, v bájích Vrba i Lilie, a velmi tvrdě v tragickém dialogu Dceřiny kletby. Erbenova poselství národu posud oslovují náš dnešek. V závěru Věštkině čteme mj. : " Nenaříkejte, neštěstí a osud / že vás tak tvrdě potkaly, / však naříkejte, že jste jimi posud / rozumnější se nestaly ! " ... " Tisíc let ušlo, co své milé syny / svornosi učil Svatopluk, / však neproniknul dotud, do hodiny / moudrého slova zlatý zvuk ! ".

Výstavbě klasických balad se u Erbena učili mnozí naši epikové: Neruda, Hálek, ale i Wolker. Zpěvnost, obraznost i dramatičnost Kytice inspirovala naše největší skladatele i výtvarníky (Dvořák, Fibich, Martinů, Aleš, Zrzavý, Procházka, Tesař aj. ).
Zpět