Obchod na korze

Hlavní postavy:
Truhlář Tono Brtko - nevrlý, občas hrubý
Evelína Brtková - Brtkova manželka, chamtivá

Charakteristika doby a prostředí:
Děj se odehrává na slovensku za Druhé světové války

Právě skončila bouřka a Tono Brtko si vyšel se svým psem Esencem na procházku po městečku. Zašel také do trafiky. Ale tu ho něco zarazilo, ale ostatní lidi si toho nevšímali. Slyšel hukot přijíždějícího vlaku, ale věděl, že v tuto dobu vlak nejezdí. Když vlak přejížděl, začal Esenc zuřivě štěkat, jako by se mu na tom něco nelíbilo. Vlak s vojáky a kanóny ujížděl tak rychle, že to vypadalo, jako by strojvůdce musel být ještě dnes na druhém konci světa. Brtko došel k trafice s nápisem „TABÁK A KOLKY“ a Esnc probudil starého trafikáře. Tono požádal trfikáře o nějaké cigarety, ale trafikář dělal, jako by nebyly. Nakonec Esenc zapanáčkoval, a tím vyprosil pro svého pána cigarety. Tu se ozval zvuk vojenské trubky a městem projeli husaři. Zachvíli začalo městečko oživovat a Brtko si srovnával hodinky s časem na věži. Zachvíli uslišel bušení kladiv, údery seker a vrzání hoblíků. To truhláři pracovali na jehlanu, který se tyčil uprostřed náměstí. Brtko začal zkoumat stavbu jehlanu a zatím lidi ustupovali, jako by dělali místo významné osobnosti. Brtko si začal myslet, že se tu setká se svým švagrem Markusem Klokockým. Ale ten byl obklopen jinými lidmi a příliž zaneprázdněn. Večer, po příchodu domů Evelína Brtkovi vyčítala, že nemají tolik jeko ostatní, ale Brtko nereagoval a koupal si nohy v právě vyčištěném lavoru. Najednou do světnice vtrhl Markus Klokocký se svou ženou Růženou. Evelína nevěděla, co si počít, ale Brtko opět nereagoval, protože nenáviděl Klokockého (Klokocký totiž podplatil jednoho úředníka a získal většinu dědictví, které mělo patřit i Brtkovi). Tono byl stále nevrlý, dokud se Klokocký nedostal k jádru věci - že Brtko už nebude chudý, dostane na arizační dekret obchod s knoflíky židovky paní Lautmanové. Ráno se tedy Brtko vydá do obchůdku, potká tam starého rybáře Imru. Ten nese paní Lautmanové ryby na šábes a zapocídá se s ní. Paní Lautmanová je ale částečně hluchá, a tak se s rybářem občas překřikuje. Tono oznámí rybářovi, že jde za paní Lautmanovou jakožto arizátor. Rybář je rád, že paní Lautmanová dostala za arizátora tak hodného člověka a oznámí jí, že Tono je její nový příručí. Až rybář odejde, tono se paní Lautmanové snaží vysvětlit, že teď obchod patří jemu.Paní lautmanová ho potom provede obchodem a svým skromným příbytkem. Tono jí slíbí, že jí opraví starý a rozviklaný nábytek. V sobotu chce Tono otevřít, paní Lautmanová to odmítá, že nikdy neměla otevřeno o Šábesu. Nakonec jí Tono přesvědší a otevřou krám. A při mši v kostele se Tonova žena Evelína ocitne mezi nejvyšší městskou elitou a je na to hrdá. Pak se Tono a Evelína odeberou s Markusem a Růženou na náměstí, Tono se odpojí a odejde do krámku paní Lautmanový. Zanedlouho přijdou zákazníci. Odpoledne Tono zajde k trafikantovi si půjčit peníze, protože Evelína vzala všechnu tržbu. Až vrátí peníze na místo, zajde k holiči, setká se tam s trafikantem a poví jim o tom, že ho Markus udělal arizátorem obchodu paní Lautmanové. Trfikantovi ani holiči se to nelíbí a Tono se také dozví, že úřady rozesílají obsílky Židům. Tono to běží rychle oznámit paní Lautmanové. V krámku se mu zdá, že stále někdo obchází venku a zamýšlí Tona udat jako bílého žida. Najednou usliší kroky hlídky, schová paní Lautmanovou do spíže a čeká. Nikdo však do obchodu nevejde, Tono otevře spíž a spatří mrtvou paní Lautmanovou. Hledá příčinu smrti a najde skobu ve zdi, která Rozálii Lautmanovou zabila.

Citát:
„Tono brtko nezná odpověď, nechápe tu záhadu o nic lépe naž mrtvá stařena. Chce zvednout ruku, ale nemůže.“

Knížka se mi líbila, protože se čte pomalu a děj neubíhá příliš rychle. Citát jsem si vybral proto, protože je to jeden z nejdramatičtějších okamžiků (kterých tam není mnoho).
Zpět