Havlíček Jaroslav

Petrolejové lampy

Román Petrolejové lampy se dočkal prvního vydání již roku 1935, ovšem pod názvem Vyprahlé touhy. Za nacistické okupace Jaroslav Havlíček toto dílo prohloubil jako základ zamýšlené trilogie Vejrychovsko. To však autor nedokončil-zemřel v roce 1943.

Prostředí románu je vykreslené perfektně do nejmenších detailů. Rodnou Jilemnici na severu Čech zachytil Havlíček s věrností kulturního historika v době, kdy městečko, které těží z horského tradičního plátenictví, zažívá s nástupem továren a železnice doznívající konjunkturu. To vše na počátku 20. století. Tato doba je poslední kapitolou zahnívajícího rakousko-uherska se svou strnulou a upjatouspolečností.

Celé Havlíčkovo dílo je spletencem lidských charakterů a osudů. Nejinak je tomu v tomto románu. Střetávají se zde dva naprosto rozdílní lidé s úplně jinými ambicemi.

Štěpánka Kiliánová, v celém románu oslovovaná jako Štěpka, pochází ze zámožné (samozřejmě bráno v maloměstském měřítku Jilemnice) rodiny úspěšného stavitele. Štěpa není klasickou postavou románů. Neřadí se mezi (kladné) krasavice ani mezi zákeřné potvory. Štěpa je po své matce spíše hromotluk. Co jí však chybí na půvabu vyvažuje vyřídilkou, doře recituje a hraje divadlo. Její vrstevníci o ní tvrdí, že "není hezká, je nesmírně veliká a vyspělá, neumí tancovat, ale dobře se baví". Povahově je Štěpka až drsně otevřené, a to ji v konzervativní společnosti nemůže jen tak projít. Pro maloměstskou smetánku je výbušná, otevřená a nevychovaná Štěpka.

Pavel Malina, bratranec Štěpky a mladší bratr Jana, který se o Vejrychovsko stará, je druhou postavou, jejíž osud se kříží se Štěpčiným. Pavel neobstojí při studiích a ke zděšení svého otce se dává na vojenskou kariéru-dává se na vojenskou kadetku. Vyrůstá v nadutého lenocha, jehož životní náplní je pít a karbanit. Při nemnohých návratech do Jilemnice z nudy nadbíhá o svou sestřenku Štěpku. Pavel to na kadetce dotáhne na lajtnanta, ale kvůli svému zadlužení je suspendován. Také jeho bratr Jan ho odmítá živit. V této situaci se Pavel, který nemá ani vindru a který trpí tajenou nemocí, uchází o Štěpu.

Štěpa, která již prahne po muži, který by o ni měl zájem, si prosadí sňatek, když mladý Malina slibuje, že se vrátí k hospodaření. Otec Štěpky, stavitel Kilián nakonec statek kupuje a ještě jim postaví dům.

Štěpa, šťastná, že si našla muže, naprosto nechápe, přoč i po svatbě jí manžel nechává trapné panenství. Pozvolna vychází najevo, že si Štěpka vzala impotentního zpustlíka. Odtud autor sleduje sexuálně parayzovaného muže až po jeho smrt. I na lidském dně neztrácí mladá žena energii postavit se realitě čelem. Po smrti svého manžela začíná hospodařit se starším Malinou, Janem, který již dávno ví, jak píše autor, že "ta ženská má svou cenu".

Podobně životně, jako hlavní postavy a děj, jsou v tomto románu vylíčeny i postavy vedlejší. Skladba tohoto díla je typicky románová, objevují se v něm střízlivé a výstižné dialogy, které gradují napětí celé knihy.

Román Petrolejové lampy perfektně vystihuje stav společnosti a vztah společnosti k "handicapovaným" (nehezká žena a impotentní muž) lidem. Rozhodně toto dílo stojí za přečtení.
Zpět