Stařec a moře

Děj se odehrává na Kubě na Havaně. Hlavním hrdinou je starý rybář Santiago, který si vytyčil za cíl ulovit velkou rybu, kterou by prodal na trhu. Ale už osmdesátčtyři dny neměl vůbec štěstí a neulovil ani rybičku. Dříve mu pomáhal chlapec Manolin, ale rodiče mu zakázali přátelit se a pomáhat starci, který nic nevydělá. Proto se spolu jen potají scházejí u staré chatrče Santiaga. Na moře musí jet však stařec sám. Toho dne Santiago tušil, že bude mít štěstí v lovu. Vyjel na moře, přichystal udice a čekal. Dostal se až na otevřené moře, když v tom zabrala ryba. Byl to obrovský marlin. Celé odpoledne, celou noc, celý následující den a další noc táhla ryba starcovu bárku. Teprve potom se unavila a Santiago ji mohl harpunou zabít. Nemohl svému úspěchu ani uvěřit. Rybu, dlouhou víc jak pět metrů, přivázal k loďce a vydal se na zpáteční cestu do přístavu. Rybu však ucítili žraloci a napadli ji. Santiago je zahnal, ale připlulo celé hejno žraloků. Přestože stařec bojoval ze všech sil, sežrali mu rybu až na kosti. Vysílený rybář padl do člunu a proud ho unášel ke břehu. V přístavu obdivovali kostru velké ryby, avšak Santiagovi to nebylo nic platné, protože potřeboval prodat maso, aby měl peníze. Přesto nezoufal a rozhodl se, že vyjede na moře znovu, aby se dále rval s přírodou o svou existenci. V tomto románu Hemingvay obdivuje statečnost, vytrvalost, odhodlání jít za svým cílem, nezaleknout se překážek a nepřízně osudu.

Ukázka:
Stařec už vyděl hodně velkých ryb. Vyděl hodně takových, které vážili přes pět metráků, a dvě nebo tři ryby těch rozměrů v životě ulovil, ale nikdy ne sám. A teď byl sám a z dohledu země a byl připoután k největší rybě, jakou kdy viděl, k větší rybě, než o jaké kdy slyšel, a levou ruku měl pořád tak ztuhlou jako zaťatý orlí spár. Však ta křeč povolí, myslel si. Určitě povolí, aby má levá ruka pomohla pravičce. Ty tři jsou teď jako sestry - ryba a obě mé ruce. Křeč musí povolit. Není důstojné dát se takhle ochromit křečí. Ryba opět zpomalila a plula svou obvyklou rychlostí. Rád bych věděl, proč vyplula na povrch, pomyslel si stařec. Vyplula, skoro jako by mi chtěla ukázat jak je veliká. Aspoň to teď vím. ¨Kdybych tak mohl ukázat já jí, jaký jsem vlastně člověk. Ale pak by viděla tu ochromenou ruku. Ať si myslí, že jsem chlapštější, než opravdu jsem, a já taky budu. Přál bych si být tou rybou, pomyslel si, a mít všechno, co má ona proti mé pouhé vůli a rozumu. Opřel se pohodlně o dřevo a snášel bez reptání trýzeň a ryba vytrvale plula a loďka se pomalu pohybovala v temné vodě. Větřík vanoucí od východu rozvlnil lehce moře a k polednímu křeč v starcově levičce povolila. „Máš to špatné, rybo,“ řekl stařec a pošoupl o kousek šňůru na pytlích, jimiž si chránil ramena. Nestěžoval si, ale trpěl, i když si tu trýzeň vůbec nepřipouštěl.

Tato kniha se mi líbila, protože napínavě líčila boj člověka s přírodou a ukazuje nám co všechno člověk dokáže, pokud je opravdu odhodlán.

Vydavatelské údaje:
Rok vydání: 1961
Nakladatelství: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, n. p.
Zpět