ENŠPÍGL

ilustrace Jiří Kolář

J. Hiršal je český básník a překladatel (Soukromá galerie, Trojcestí, Párkař, Píseň mládí, Vínek vzpomínek).

J. Kolář je český básník a výtvarník (Ódy a variace, Dny v roce, Prométheova játra, Básně ticha), ve výtvarném umění se věnuje zejména kláži. Od 1980 žije v Paříži.

Nepřístupné bašty středověkých rytířů, bídné chalupy poddaného lidu, nádherou oslňující paláce velmožů, křivolaké uličky měst, hlučná tržiště s keklíři, handlíři, zloději - a především veřtaty řemeslníků - to je zašlý svět, jenž se nám dnes zdá plný poezie a kouzla, zatím však byl temný a nemilosrdný - to je svět, v němž žil ve 14. století v Sasku taškář Enšpígl.

Těmito slovy je uveden na první pohled humoristický román Enšpígl, který ale ve skutečnosti ukazuje, že se lze různým nespravedlnostem bránit dobře mířenými poznámkami a komentáři. Také si často tropí žerty z někoho, kdo něco bezmyšlenkovitě pronese a on vezme jeho větu doslova. Podle literárních historiků to vyjadřuje i zájem o čistotu němčiny a o její srozumitelnost pro všechny obyvatele Německa. I když by se dalo o některých kapitolách polemizovat, zda jsou či nejsou po morální stránce správné, rozhodně si tato knížka najde mnoho čtenářů.

Hiršal si pro své dílo vybral už několikrát zpracované téma - první příběhy o známém šibalovi spatřily světlo světa už v letech 1478 - 1483, kdy byly vytištěny v německém Lübecku, ovšem je zřejmé, že ústním podáním se šířily ještě dříve. V roce 1576 pak vyšel Enšpígl poprvé i v češtině.

Ustavičně sužován hladem, zimou a nedostatkem, cestuje bujarý Enšpígl z města do města, z kraje do kraje a slouží u nejrůznějších pánů.

Mohl vůbec Enšpígl žít nebo jde o prostý výmysl německých sedláků? V jedné z latinských verzí se dočteme, že údajně šlo o selského synka, který zemřel někdy okolo roku 1350 v Möllnu. Ve vydání z roku 1592 je dokonce napsáno, že Enšpíglův náhrobek dosud stojí na möllnském obecním hřbitově. Podle kroniky tohoto města zde vydržel až do rušných dob třicetileté války, během které byl zničen. Potíž je ovšem v tom, že ve středověku a v raném novověku bylo jméno Enšpígl (Eulenspiegel) v Německu velmi oblíbené, a proto bylo vždy do kronik zapisováno, o jakého Enšpígla se konkrétně jedná. O Enšpíglovi - taškáři v kronikách žádná zmínka není.

Pro dnešní čtenáře ale není důležité, zda Enšpígl žil nebo ne, čtenáři se chtějí hlavně pobavit a tato kniha je určitě uspokojí.
Zpět