Máj

Máj, je lyricko epická báseň, která ve čtenáři probouzí příjemný pocit z popisovaného prostředí, avšak zároveň nutí čtenáře k přemýšlení nad otázkami života, viny či neviny apod. Snadno si člověk představí vnímavého Máchu sedícího v posledním zpěvu na popravčím pahorku a přemýšlejícího o vině či nevině vězně a o důsledku jeho odsouzení. Mácha se možná cítil být tak trochu součástí celého příběhu o čemž vypovídá i přiřazením autorova jména na konci básně k jménům postav příběhu.
"Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!"
Mácha užívá četné kontrasty vedle sebe položených slov například "večerní máj", "prasklé struny zvuk!, "bílých skví šatů stín" či "vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe" avšak i kontrasty ve vnímání krásy přírody a hrůzy popravy ve třetím zpěvu. Děj má rychlí spád. Mácha dokázal některé důležité dějové uzle vtěsnat do několika málo veršů. Například :
"Sok - otec můj! Vrah - jeho syn on svůdce dívky mojí! - Neznámý mně. - Strašný můj čin pronesl pomstu dvojí"
Nebo :
"Tiché jsou vlny, temný vod klín vše lazurným se pláštěm krylo, nad vodou se bílých šatů skví stín a krajina kolem šeptá: "Jarmilo""
Skladba má čtyři dějství, dvě intermezza a předzpěv. V prvním zpěvu Jarmila čeká Viléma, ale dovídá se, že bude nazítří popraven. Druhý zpěv je naplněn úvahami vězně Viléma v noci před popravou. Přemýšlí o spravedlnosti trestu, o tom co číhá za prahem smrti. Následuje první intermezzo kde příroda a sbor duchů očekávají odsouzencův návrat do lůna matky země. Třetí zpěv nám přináší kontrast rozkvetlé přírody a rušného života a smutného vězně, který to vše musí nedobrovolně opustit. Druhé intermezzo je nářkem Vilémových druhů nad ztrátou vůdce. A v konečném čtvrtém zpěvu se objevuje sám básník, aby navštívil místo dávné tragédie.
Máchův verš zní velmi zpěvně - např. po "modrém blankytu bělavé páry hynou..."

Myslím si, že myšlenkami je Máj velmi blízký i dnešnímu čtenáři.

Mácha Karel Hynek

MÁJ

Lyricko-epická báseň, nejčastěji u nás vydávaná, ilustrovaná, recitovaná i zhudebňovaná. Skladba má čtyři dějství, dvě intermezza a předzpěv, kterým autor vyšel vstříc požadavku národního poslání poezie. Velikost díla tkví však jinde. Motto Máje - Dalekáť cesta má! marné volání! - je výkřikem touhy lidského srdce po volnosti uprostřed nesvobody, výrazem pochyb o možnosti naplnit ideální představu života a lásky. Spletitý děj je nastíněn jen ve zkratce a v náznacích, jak tomu bývá u romantických byronských básnických povídek.

I. zpěv působí na cit kontrastem. Okouzluje nás podmanivě melodické a barvité líčení májové přírody, která jako by celá ožívala láskou. I Jarmila čeká na svého Viléma. Marně. Zdrtí ji zpráva, že její milý, "strašný lesů pán", bude nazítří zbaven života. Zabil Jarmilina svůdce, netuše, že smrtí trestá vlastního otce. Z hořkou ironií vrací básník v závěru vstupní milostný motiv: "Zve k lásky hrám hrdliččin hlas: Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!"

II. zpěv přináší Vilémovi úvahy v noci před popravou. Působivý je vstupní symbol hvězdy, řítící se vesmírem odnikud nikam. Vězeň vzrušeně vzpomíná na dětství, kdy ho otec vyhnal z domova na cestu zločinu. Svedl i Vilémovu milenku. Jeho syn - vykonavatel spravedlivé msty - má být sťat! Ty myšlenky provází pocit křivdy a vzdoru. A co je za prahem smrti? Vilém nevěří ve věčné bytí. Čeká jen "prázdno pouhé", "to smrtelný je mysli sen, toť, co se nic nazývá".

I. intermezzo: Příroda a sbor duchů čekají nešťastníkův návrat do lůna matky země.

III. zpěv otvírá barvité líčení jezerní májové krajiny, - připomene i velký básníkův talent výtvarný. A opět kontrast: rozkvetlá krása a rušné živo kolem - a smutný vězeň, který "to vše nyní opustiti měl". Vrcholný okamžik jeho loučení "se zemí krásnou, zemí milovanou" je tak jímavý, že verše zlidověly.

II. intermezzo: Nářek Vilémových "druhů noční chvíle", kteří ztratily svého vůdce.

IV. zpěv: Do děje vstupuje sám básník. Navštíví místo dávné lidské tragédie a nad mstitelovou lebkou se svěřuje, že příjem Vilémův a Jarmilin je jen jinotajným vyjádřením životního pocitu Máchova: "... hrdliččin zve ku lásce hlas: ,Hynku!´ - ,Viléme!!´ - ,Jarmilo!!!´"

Mácha je v Máji objevitelem moderní básnické řeči jedinečnou fonetikou i mistrovstvím básnických obrazů, na které navázala až básnická moderna konce století.
Zpět