Nejkrásnější svět

Lenka se narodila v rodině Bilanských jako šesté dítě. Mlynářka jako by nerozením dcerky omládla. Lenka zůstala v ne příliš dobré rodinné pohodě. Otec byl na ni hrubý a krutý. Také sourozenci se k ní chovali hrubě. Otecstále chodil hrát do hospody karty a vracíval se častěji opilý. Všichni se ho báli. Lenka se velmi dobře učila a chtěla se stát učitelkou, ale otec jí studium zakázal. Lenka se mu však vzepřela a utekla za sestrou Marií do Prahy. Je zaměstnána jako ošetřovatelka. V té době poznává Romana, který byl raněn ve válce. Také Borek, Lenčin starý známý, se dostává do Prahy. Oba Lenku přesvědčují, že nejkrásnější svět – socialismus se musí vybojovat. Náhle přišel telegram, že otec umírá. Lenka zůstává v Praze a chodí na schůze. Vypráví Romanovi o svém životě. Na jaře Lenka onemocněla a Roman ji odvezl do hájovny ke své matce. Lenka se uzdraví a těší se na každý příjezd Romana, který jí sděluje, co je v Praze nového. Dověděla se, že Borek zradil a její nepřítel Jiří Hladík, že je pravičák a nenávidí ji. Jednou ji Jiří potkal a postřelil. Dlouho ležela v nemocnici a pak se léčila v zotavovně. Přemýšlela o spravedlnosti a věřila v nejkrásnější svět.

Nejkrásnější svět

Lenka Bilanská:
je pátým a nejmladším dítětem v rodině. Z posledního děťátka má ale ma- minka největší radost. První byl chlapec Antonín, dále chlapec Josef, hol- čička Marie a po ní Anna. S Lenkou se setkáváme jako s malinkým dítětem a čtenář může pozorovat celý její život úplně od počátku. Jednoho dne je malá Lenka poprvé venku na zahradě. Poznává něco nového a zároveň tak krásného. Nový svět se jí velice zalíbil, a když spatřila nebe nad hlavou, řekla si s takovým obdivem a radostí: "Modré!" V zahradě ale narazí na spícího otce, kterého svým křikem vzbudí. Ten jí vynadá a od té doby se nemají rádi. Když Lenka začala chodit do školy, byla velice ctižádostivá a tvrdohlavá, ale školu měla ráda. Obecnou úspěšně vychodila a teď mají následovat měšťanské třídy v Brodě. Do školy jí ráno bude spolu s Otou Borkem vozit mlékař a zpět pojedou vlakem. Z toho, jak Lenka přistupuje k různým věcem, je vidět, že je tak trochu sobecká a lakomá. Když zase jednou Lenka ubližuje Otovi svými řečmi, řekne jí hoch, že je podobná svému zlému otci. To Lenku velice poleká. Nechce být stejná. Učí se sebe- ovládání.

Bilanský:
otec Lenky, jinak je mlynář. Rodina Bilanských bydlí ve mlýně. Ten mají již několik generací pouze v pronájmu. Když už byly peníze na odkoupení, prohrál je Václav Bilanský v kartách, které jsou jeho slabou stránkou, neboť je miluje, a to až moc. Od příhody na zahradě nemá Bilanský Lenku rád. To také proto, že se narodila nevhod (v chudých časech). Ale ani s ostatními dětmi to nebylo jinak. Otec je neměl rád a ony se ho bály. Když Marie dokončila školu, dostala knihu za dobrý prospěch. Otec jí ale chtěl spálit. Marie odporovala a dostala tedy pořádný výprask. Nikdo si nedovolil proti mlynáři něco říci. Jen Lenka se na něj nebojácně vrhla a začla mu nadávat. Kvůli těmto problémům Bilanský mladší Annu do školy vůbec nepustil. Lenka pak naštěstí už mohla. Otec je pro Lenku, ale i pro celou rodinu nepřítelem a tyranem.

Marie:
sestra Lenky. Prosté a tiché děvče, které má rádo zpěv a zvířata. Otci se ale zdá, že tři holky v chalupě je trochu moc. Chce provdat Marii. Ta proto jede na posvícení, kde se seznamuje s životem plným zábavy a také s mužem, který se má stát jejím manželem. Vše ale dopadne docela jinak.

Ota Borek:
Lenčin kamarád. Poznává jej při jízdě do školy v Boru. Později, po odchodu ze mlýna se s ním setkává také v Praze. Vypadá to, že Ota Lenku miluje. Ale on je nesmělý a má se spíše k revolučním a podobným akcím, než k děvčeti.

Když Lenka dodělá školu, chce jít studovat do Prahy na učitelku. Ale otec samozřejmě nepovolí a jen trestá. Otcovo zdraví je nevalné a stále se zhoršuje. Když je zima, jsou krátké dny naplněny jen prací. Jak moc chybí děvčatům zábava. Marii třeba zpěv v kostele a Anně tanec u muziky. Jednou vyběhne Anna na dvůr ochladit svůj vzdor. Z mlhy přijíždějí sáně. To Mariin známý od muziky - Jaruš jede na návštěvu. Když spatří Annu, hned zapomíná na tichou Marii. Mlynářka dává Lenku tajně k paní učitelce, aby se zde ve volných chvílích připravovala ke studiím na střední škole. Lenka jde k biřmování. Její kmotrou je majorka (vdova po majorovi) - bohatá žena. Její syn Roman si myslí na Lenku. Jaruš konečně po dlouhém otálení přijíždí na námluvy. Vybírá si Annu. Marie je z toho přesmutná. Ale Anna, ta je štěstím bez sebe, že odejde z mlýna hospodařit do vlastního. Konají se přípravy na svatbu. U tance se Lenka opět setkává s Otou Borkem, který teď většinou pobývá ve městě. Bratr Antonín, který také žije v Praze, s sebou přivede několik přátel. Jeden z nich se líbí Marii. Lenka u muziky odmítne Jiřího Hladíka - bohatého synka ze statku, který je namyšlený a vztelký. Chce se Lence za každou cenu pomstít. Marie a maminka mají mezi sebou nějaké tajemství, na které je Lenka velice zvědavá. Zjišťuje, že Bětka, vnučka staré známé babky Kaftanky (pomocnice Bilanských), předčasně porodila dítě. Bětka si dříve myslela na bratra Antonína a dítě je prý jeho. Lenka nemůže uvěřit, že její bratr je tak sobecký a nezodpovědný. Bětka je nešťastná, nechtěné dítě nenávidí a nejraději by jej zabila. Cestou z kaftanovic chalupy potká Lenku Hladík, který sliboval pomstu. Vrhne se na ní a chce jí znásilnit. Lenku naštěstí zachrání Ota Borek, který jde náhodou kolem. Doma ve mlýně se zatím chystá další svatba Marie s Procházkou z Prahy. Anna se má s řezníkem Jarušem dobře. Všeho má dostatek a také čeká dítě. Marie odešla s Cyrilem Procházkou do Prahy. Tam se brzy rozkoukala. Manžel je s Marií spokojený, protože se dobře stará o domácnost, ale na ni samotnou tak trochu zapomíná. Ale tichá Marie si nestězuje. Lenka, ta se teď nemůže samou prací ani zastavit. Když se z knih, které teď čte, dovídá o nespravedlivém rozložení světa, je pobouřena. Nejraději by napravila celý svět. Když nic jiného, roznáší tedy alespoň socialistické noviny. Tuto práci získala od Oty Borka, se kterým teď ráda hovoří o všech problémech světa, které by se měly napravit. Je léto a žně přinášejí mnoho práce. Lenka musí pracovat až do úmoru. Ale přijde bouře a Lenka celá rozpálená, unavená omdlévá. Ráno, když se již v pořádku probouzí, je velice rozhořčena na otce a utíká do Prahy. Zrovna ten den je vyhlášena mobilizace - bude válka. Lenka náhodou a naštěstí zahlédne na Marii s Cyrilem. Ten odjíždí do války a Marie s Lenkou žijí spolu. V kurzech Lenka potkává Otu, se kterým se teď často stýká. Lenka si hledá nějakou práci. Je přijata jako ošetřovatelka do nemocnice. Tam poznává hrůzy války. Setkává se tam také se starým známým Romanem, který je raněn. tráví s ním mnoho častu, i na Otu zapomíná. Do mlýna se zatím vrátil Antonín bez ruky (zranění z války) a otci je velice zle. Lenka a Marie jedou tedy naposledy domů za otcem. Bývalý domov se jim zdá tak cizí. Lenka přijíždí rozloučit se, ale otec jí i v poslední smrtelné agónii nenávistně odstrkuje. Lenka se od stárka dovídá, že již dříve otec koupil mlýn. Ale zadlužil se kvůli tomu a mlýnu teď hrozí dražba. Matka je úplně mimo dění. Annu, která přijíždí i s malým hochem, sestry skoro nepo- znávají. Lenka přemýšlí o všech bohatých lidech, kteří vydělávají na práci chudáků. Velice s těmi dříči cítí. Přála by si, aby byl svět spravedlivý a majetek společný. Pohřeb otcův byl pro starou mlynářku utrpením, ale pro Lenku a ostatní sourozence úlevou. Antonín se hned pustil do podnikání s výrobou bramborové moučky, neboť otec mu v tom doposud bránil. Lenka se rozhodla, že do lazaretu již nepůjde, ale má nové plány. Chce se s nimi pochlubit Romanovi, který byl mezitím odvelen. Je z toho smutná, protože si uvědomuje, že ho má rádá. V chudé době, kdy je bída vidět na každém kroku, si Lenka vydělává jak může. Roman jí píše a v krátkých textech jsou zašifrovány zprávy o politické situaci. Blíží se revoluce. Lenka by nejraději hned položila svůj život za mír a rovnoprávnost. Začíná navštěvovat různé schůze a zapojuje se i do řečnických výstupů. Moc se jí líbí spojení s chudým davem, který jí naslouchá a ona se stává jeho součástí. Jednoho dne se u Marie a Lenky doma objeví Jiří Hladík, ten nenáviděný nepřítel z rodné vesnice. Vsadil se s kamarády a také matka mu radí, aby si Lenku získal. Ta ale, když slyší o jeho tajných zásobách, které jí nabízí, zlého vojáka "vyhubuje" svou cvičenou vyřídilkou. Mariin muž Procházka přijíždí domů. Také Roman, kterého Lenka miluje, se chys- tá do Prahy. Nastupuje socialismus, který je očekáván s velkou nedočkavostí. Lenka stále vystupuje jako mluvčí na shromážděních. Když spatří milovaného Romana, je štěstím bez sebe. Roman se po čase ukáže také doma, kde je téměř vše při starém. Jeho matka - majorka, má chudší časy a kvůli nedostatku se musí uskrovňovat. Již dlouho se matka rozmýšlí nad sňatkem s revírníkem. Má strach, co jí na to řekne Roman, její malý, ale přitom již velký synáček. Ten je rád, že matka nebude sama a souhlasí . Odjíždí opět do Prahy za Lenkou a na další studia. Oba cítí, že patří k sobě. Jejich rozhovory jsou zatím jen o budoucnosti lidstva. Příkladem nejen jich, ale i ostatních lidí je Rusko a jeho činy. Když Procházka vidí, jak se má Marie ke zpěvu, dá ji na školu. On sám se teď začíná pohy- bovat na politické scéně a slavná manželka by mu nebyla na škodu. Lenka začíná chodit k Ro- manovi do bytu, kde jsou spolu často i přes noc. Jednou se Lenka Romanovi plně oddá, aby mu dokázala vroucnost svého citu. Lenčino zdraví díky tomu stálému vystupování není příliš dobré. Ve volbách vítězí socialisté, to Lenku vzpružilo. Ale všichni lidé nejsou bohužel spokojeni. Lenka navštíví lékaře, který zjišťuje, že má hrotový katar. Roman chce, aby Lenka odešla bydlet s ním, a to za matkou do lesů, kde by se dala do pořádku. To se také daří. Ale v Praze je rušno. Lenka to nemůže vydržet a odjíždí do vřavy. Skončí však v rodné vesnici Hradčánky, kde také promlouvá k lidu. Chystá se výprava na Hladíkův statek. Ten si dům opevnil jako tvrz a má i zbraně. Při malé přestřelce, po které je J. Hladík okamžitě zajmut, je Lenka postřelena. Naštěstí neumírá a uzdravuje se.

Tato kniha má dva konce:

Na jednom z dělnických vystoupení ve svém rodišti je však postřelena nenávistným Hladíkem, kterého znovu odmítla. Tento nervový otřes velmi silně podtrhl její zdraví. Roman ji odváží do podolského sanatoria, kde umírá Lenka, jako oběť svého snu o nejkrásnějším světě, který přinese na Zem spravedlnost, rovnoprávnost a rovnost mezi lidmi celého světa, bez rozdílu původu. "Dala jsem, co jsem měla, jako chudá děvečka." - to jsou její poslední slova.

Prostřednictvím mlynářské dcery Lenky zde Majerová vyslovila své politické přesvědčení, svůj sen o šťastné budoucnosti.
Zpět