Nikola Šuhaj loupežník

Tato kniha patří k jedněm z nejznámějších knih Ivana Olbrachta. Námět k napsání čerpá autor ze svého pobytu na Zakarpatsku. Kniha má někdy až pohádkový ráz. Prolínají se zde pohádkové motivy se soudobými. Hlavním hrdinou je Nikola Šuhaj, který jako legendární zbojník bohatým bral a chudým dával. Děj románu se odehrává v době první světové války a po ní v prostředí Zakarpatské Ukrajiny, ve vesnici Koločava. Vojenský zběh Nikola Šuhaj žil se svým přítelem Němcem u staré baby, která měla dvě dcery. Ty chtěla vnutit skrývajícím se vojákům za ženy. Vojáci se vymlouvali na to, že je stejně zastřelí, že je zasáhne první kulka, kterou nepřítel vystřelí. Babka jim dala napít nějakého odvaru a řekla jim, že je nezasáhne žádná kulka. Domnívali se, že babka je čarodějka, a proto ji zabili a utekli. Nikola zamířil domů. Zde se setkal s velkou bídou lidu. Páni od úřadů děsili lidi, v doprovodu četníků vyháněli dobytek z pastvin, brali jim mléko a sýr. Za to platili papíry, za které si stejně nebylo možné nic koupit. Mezi lidmi byl velký hlad, všichni trpěli podvýživou. Nikola se sešel se svou milou - Eržikou. Hledali ho však četníci. Jejich kulky však nemohli Nikolovi ublížit, protože byl chráněn kouzlem čarodějnice. Lidé ve vsi už nemohli unést hlad a vzbouřili se. Drancovali obchody bohatých židů. Nikola se vrátil do vesnice a oženil se s Eržikou. Zpočátku se snažil žít spořádaným životem. Později odešel do lesů a stal se zbojníkem. Byl však zajat. Ze zajatí se dostal pomocí Eržiky, která podplatila strážného. Nikola potom odešel do lesů nadobro. Četníci se ho snažili polapit. Doufali, že se vrátí k Eržice. Vyslíchali všechny jeho příbuzné a známé. Nikolu nakonec zabili jeho přátelé Sopko, Adam a Jasinko, kteří ho zradili jednak proto, že se jim nelíbilo to, že začal zabíjet a také proto, že na Nikolu byla vypsána vysoká odměna.

Ukázka:

Tehdy se to stalo. Když se Nikola skláněl pro láhev lihu u svých nohou, Ihnat Sopko se volně vzpřímil, vzal do ruky sekeru, a pomalu se protahuje sekeru vzpažoval: „Eh, to mě dnes nějak bolí v kříži!" Ale rázem svistla sekera dolů a její ostří se zaseklo do hlavy, která mu vystavovala týl i témě. Jura vystřelil. Vyskočil. Adam ho zezadu chopil za ramena. Jasinko mu ťal zepředu po hlavě. Ale jak Jura vzpříčil a prohnul dozadu, chtěje se vyrvat Adamovi, ostří sekery hlavu nezasáhlo, škráblo jen čelo a ťalo plnou silou do života. Objevili se vnitřnosti. Jura vypálil ještě jednou. Vyrval se a s otevřeným životem prchal. Jasinko se shýbl po jeho pušce a na šest kroků ho střelil do zad. Jura padl. Chvíli se zmítal, drásaje kamení a hryže zemi. Skočili k Nikolovi, odhodláni dobít ho, projeví-li známku života. Ale když ho obrátili naznak, viděli, že jeho oči již kalnějí.Konec ... Vyřízeno! běželo jim hlavami.

Přesto, že hlavní hrdina Nikola je skutečnou postavou, objevují se v knize často pohádkové motivy a děj je přizpůsoben přání autora.

Vydavatelské údaje: Rok vydání: 1968

Nakladatelství: Naše vojsko, n. p.

Olbracht Ivan (vl. jménem Kamil Zeman)

NIKOLA ŠUHAJ LOUPEŽNÍK

Román je prolnutím reálného příběhu a zbojnické legendy. Nikola Šuhaj je vojenský zběh, který za první světoné války utekl z uherského pluku v Ďarmotech, ukrýval se v horách a lesích rodného verchovinského kraje a živil se zbojnictvím. Bída válečných let trvala i za rumunské nadvlády, i po připojení k Československu. Individuální i kolektivní zbojnictví nebylo na Verchovině ani v minulosti něčím neobvyklým. Nikola sám i s tlupou a nakonec se svým mladším bratrem Jurou se vrací do hor a pokračuje ve zbojničení. Jednou je na poloninš četníky chycen, po několika denním vězení na koločavské stanici však uprchne. Zuřivé pronásledování četníky nevede k výsledku. Šuhaj jakoby zázračně prchá a v přestřelkách hynou čeští četníci. Na Nikolovo dopadení je vypsána odměna. Tři koločavští rolníci nakonec úkladně sekyrou a ranami z pušek Šuhaje na polonině zavraždí. Olbrach se drží tohoto autentického dějového rámce, obohacuje však Šuhajův příběh barvitými epizodami. Kořeny zbojnické tradice osvětluje v kapitole o Oleksovi Dovbušovi. Neustále střetávání a prolínání dějů minulých a přítomných směřuje v patosu zbojnických činů k buducnosti. ("Nikola Šuhaj žije. Žije v těchto horách a s nimi. Bude žít. Neříkejme věčně, neboť tomuto slovu rozumíme dnes ještě méně, než mu rozuměli naši náboženští pradědové, a spokojme se s prostým slovem : dlouho. " - Závěr románu.) Mytologický ráz románu zdůrazňuje pudovost, projevená v činech Nikolových a v milostném vztahu Nikoly, Rržiky a četníka Svozila. Baladický charakter příběhu prohlubují působivá přírodní líčení, folklórní citace a pohádkové motivy. Tři světy : rusínský, židovský i český, jejich kontakty i izolovanost autor vykreslil s psychologickou dokonalostí. V jazykovém ztvárnění dosáhl Olbracht vrcholné úrovně v obraznosti, v slovníku i ve skladebné stránce. Právem se stal román jeho nejpřekládanější knihou.
Zpět