Hold Katalánsku

Hlavní postava:
autor

Charakteristika doby a prostředí:
děj se odehrává v období Španělské občanské války, zčásti na frontě a zčásti ve vnitrozemí; rok - 1936 až 1937

George Orwell se jako dobrovolník přihlásil bojovat proti Frankovi v období Španělské občanské války. Než šel na frontu, musel jet do Barcelony přihlásit se jako voják do nějaké části armády. Na místní pobočce POUM (Pardido Obero de Unificación Marxista - Sjednocená dělnická marxistická strana) v Leninových kasárnách se přihlásil do milice. Potom nějakou dobu pobýval v hotelu, protože se nemusel zúčastnit vojenského výcviku. Španělé si totiž mysleli, že cizinci jsou v bojovém umění lepší. Orwellovi se však nečinnost nelíbila a nakonec pobýval v kasárnách a výcviku se zúčastnil. Výcvik ale spočíval v učení se pochodovat a podobně, a to se Orwellovi nelíbilo, protože to již uměl od svých třinácti let. Výcviku se zúčastnil jenom proto, že se chtěl naučit zacházek s jinými zbraněmi než puškou. To mu velitel kasáren stále sliboval, ale nikdy se tak nestalo. Na konci výcviku celá nově utvořená armáda pochodovala městem a nakonec vlakem odjela na frontu, k Huesce. Čím víc se vlak blížil ke frontě, tím pustší byla krajina. Mužstvo vystoupilo někde na stanici a bylo odvezeno kamiony na úsekové velitelství fronty. Odtamtuď na frontu došli pěšky. Fronta probíhala horami a válčilo se v zákopech. Pušky byly staré a rezavé, ty nejstarší byly vyrobeny v roce 1886. Lecos na nich nefungovalo a jejich stav se podmínkami na frontě stále zhoršoval. Všude byly vši, špína (dokonce i v ešusech), bláto a zima, přestože byl duben a španělské podnebí je relativně teplé. Muži se občas koupali, ale voda i vzduch byly tak studené, že to bylo nepříjemné. Fašistická linie byla vzdálená natolik, že nestačil dostřel jejich pušek. Téměř celý den ser nic nedělo, až na občasnou střelbu. V noci se chodilo k nepříteli odposlouchávat, ale návrat byl vzhledem ke tmě nejistý. Párkrát byly provedeny výpady na nepřítele, ale bez výsledku. Část jednotky totiž tvořili patnáctiletí chlapci, poslaní na frontu rodiči kvůli penězům. Jednou v noci se podařilo, po dlouhých odkladech, zaútočit na nepřítele. Protější fašistický zákop byl dobyt a fašisté na čas vyhnáni. Vojáci ukradli co mohli, protože útok byl tak náhlý, že fašisté stačili pouze utéct. Orwell chtěl vzít sebou dalekohled, ale ústup jeho jednotky byl tak náhlý, že to nestačil. Hodně dlouho této cenné kořisti litoval, protože na jeho straně fronty bylo málo dalekohledů. Bylo by také na místě popsat, kdo s kým a proč bojoval. Válka byla pouze na území Španělska, kde proti sobě bojovali legitimní demokraticky zvolená vláda (dále jen Vláda) proti generálu Frankovi (dále jen Franko). Vláda byla levicově orientovaná, hlavní úlohu hráli komunisté, potom trockistická strana POUM a nakonec anarchisté. Anarchisté byli nejrevolučnější a také nejjednotnější a ovládali defacto venkov, menší města a klíčový průmysl pomocí místních výborů.... Byli ale stále nuceni ustupovat a pozdější pouliční boje v Barceloně byli jen důsledkem obsazení jimi ovládané telefonní ústředny vládními vojsky. Jednou brzo ráno, při rutinní práci kolem zákopů, byl Orwell postřelen. Kulka vrazila do krku a zastavila se těsně vedle tepny. Jaké štěstí v neštěstí! Orwell byl drkotajícím vozem převezen do nejbližší ošetřovny, kde mu byla rána ošetřena a zastaveno krvácení. Do nemocnice musel dojet nebo dojít po svých, a to mu trvalo asi týden. Kulka mu byla odstraněno a on odcestoval do Barcelony na rekonvalescenci. Pobýval v sanatoriu POUM, ale naštěstí se mu po týdnu na den podařilo získat propustku. Dojel do centra Barcelony za svou ženou, a ta mu převyprávěla, co se za jeho nepřítomnosti stalo. Definitivní úlohu získali komunisté a POUM byla potlačena a osočena z neexistujících zločinů a anarchisté také postupně ztráceli moc. Den na to vláda obsadila telefonní ústřednu ovládanou anarchisty. Anarchisté se přirozeně bránili a začalo se střílet. Každý se uchýlil do nebližšího domu, Orwell do jednoho ze sídel POUM, na Ramblas. Vládní gardisté začali po všem a všech střílet a anarchisté vyzvali ke stávce průmyslu, kromě zbrojního. Další dva týdny se nedělo nic, až na občasné výstřely. Potom všichni kvůli nedostatku potravin opustili na čas svá stanoviště, a vypadalo to, že se život vrací do normálních kolejí. Po dalších výstřelech opět všichni zalezli. Později byla POUM prohlášena za ilegální a její členové postupně zatýkáni vládní policií. Orwell se dostal zpět na frontu, vyjednal si u své divize propustku, vrátil zpět do Barcelony, kde strávil několik dní a posléze se svou ženou po vyřízení všech záležitostí vycestoval. Když na hranicích celníci prohlíželi jejich pasy i propustku, nezadrželi je, protože asi ani nevěděli, že 29. divize, kde Orwell sloužil, byla pod vedením POUM. Ve Francii koupil v trafice noviny, vypil kávu a asi ještě tři dny pobyl v Banyulsu.

citát: "Moje žena a já jsme vystoupili z vlaku v Banyulsu, první stanici na trati, protože jsme si chtěli trochu odpočinout. V Banyulsu jsme nebyli zrovna dobře přijati, když se zjistilo, že přijíždíme z Barcelony. Párkrát se opakovala stejná konverzace: "Přijíždíte ze Španělska? A na jaké straně jste bojovali? Vládní? Aha!" - a pak výmluvný chlad."

Knížka se mi líbila, především pro nezaujatý pohled na dění za války. Citát jsem si vybral proto, že vyjadřuje klid na konci cesty ze Španělska po tom všem honění.
Zpět