Příběhy starého Izraele

Příběh o stavbě babylonské věže a zmatení jazyků

Hlavní postavy:
Nimrod-krásný Noemův syn, který získá sílu z adamova prvního obleku

Charakteristika doby a prostředí:
děj se odehrává pravděpodobně na místě dnešního Babylonu, v době, kdy tam byli Izraelci v Mezopotámském zajetí

Když opadly vody potopy, zalidnilo zemi nové lidstvo. Povstalo ze tří Noemových synů, kteří se jmenovali Sem, Ham a Jafet. Semovy děti a celý jeho rod byl snědý a půvabný. Hamovi potomci byli černí jako havrani a zabydlili mořská pobřeží. Jafetovy děti byly bílé a krásné a osídlily pole a rozptýlily se i po pouštích. Všichni lidé vyšli z jedné rodiny, mluvili stejnou řečí a nevěděli, co je nerozumět jazyku jiného člověka. V té době se oženil starý muž z Hamova rodu a po čase se narodil jeho ženě chlapec. Starý otec měl velikou radost ze syna a dal mu jméno Nimrod. Přichystal pro něho vzácný dar-oděv praotce Adama. Nimrod dorostl v štíhlého mladíka. Poprvé oblékl Adamův oděv, a sotva se jeho těla dotkla dávná vzácná památka, vstoupila do něho zvláštní síla. Všechna zvířata se mu klaněla i ptáci před ním padali a uznávali ho za svého krále. Kdykoliv se vydal Nimrod na lov, vždycky se vracel s bohatou kořistí. Nikdo nepřinášel z lovu větší a tučnější úlovky než on. Jeho lovecká sláva se rozkřikla široko daleko. Zástupy lidí se tehdy začaly stěhovat na východ a Nimrod odešel s nimi jako jejich král. Dlouho putovali k východu, až se zastavili na rozlehlé planině. Tam vybudovali nový domov a usmislili si, že vybudují věž vysokou až do nebe. Ale v krajině nebyly kameny. Lidé proto hnětli cihly z hlíny a vypalovali je. Na pláni vyrostlo město. Nad městem se postupně začala zvedat stavba vysoké věže. (nyní citát:) „Věž měla dvě schodiště. Jedno na východní straně a druhé na západní. Ti, kdo nosili cihly nahoru, stoupali po východním schodišti, ti, kdo sestupovali dolů pro nový náklad, používali západního schodiště.“ Věž byla postupně tak vysoká, že trvalo celý rok, než vystoupil člověk s cihlami a hlínou od úpatí věže k těm, kdo pracovali na vrcholu. Jestliže někomu vypadla z rukou cihla a rozbila se, spustili všichni dělníci nářek, jestliže se zřítil do hloubky člověk a zabil se, nikdo se po něm neohlédl. Při stavbě zkoušeli, jak daleko je ještě do nebe, brali luky a vystřelovali šípy do modré oblohy. Šípy se vracely zkrvavené zpátky. Lidé se chlubili, že už vybili všechno živé v nebi. Ale bůh je viděl a zbarvil jim šípy, aby je zmátl. Přešly dny a uplynuly roky. Věž vyrostla pod lidskýma rukama vysoko a nebylo na světě vyšší stavby nad ni. bůh se díval na město a na věž a promluvil ke svým andělům. A stalo se, že od toho dne zapomněli lidé na svůj společný jazyk, na společnou rodinu, z níž vyšli, a přestali si rozumět. Požádal-li dělník svého druha o hlínu, ten mu podal hlínu, a když požádal o hlínu, podal mu jeho druh cihlu. Propukly hádky a spory a nikdo nenacházel s nikým společnou řeč. Lidé začali spolu zápolit muž proti muži a mnoho jich našlo smrt v hlubině pod věží. bůh potrestal všechny podle jejich myšlenek. Někteří se chlubili, že vynesou do nebe své bůžky a budou se jim tam klanět. Ty proměnil v opice a slony. Kdo chtěl dobýt nebes luky a šípy, padl v soubojích muže proti muži. Někteří hrozili, že vystoupí do nebe a budou bojovat s bůhm. Ty rozprášil bůh po celé zemi. Místo, kde nastalo zmatení jazyků, dostalo jméno Bábel nebo Babylón. A země otevřela obrovská ústa a pohltila třetinu věže, kterou lidé vystavěli. Z nebe padl zhoubný oheň a chtivě pohltil druhou třetinu. Jen třetí díl věže zůstal nějaký čas zachován a připomínal lidem neštěstí, které je potkalo. Trosky věže byly prý tak vysoké, že vrhaly stín dlouhý na tři dny cesty. Kdo vystoupil nahoru, spatřil pod sebou i veliké stromy maličké jako kobylky.Lidé, kteří stavěli věž, se rozptýlili po celé zemi jako rozmanité národy a zapomněli, že vyšli z jedné rodiny. Lišili se navzájem jazykem a cizí jazyk se záhy stal jazykem nepřítele a nástrojem utlačovatele.

Příběh se mi líbil, protože je hezky vyprávěný. Jinak ho jako celou Bibli považuji za absolutní blbost.
Zpět