Povídky nebožtíka Ivana Petroviče Bělkina (1830)

Soubor pěti nevelkých povídek vyprávěných jakoby různými osobami. Souboru próz je předeslána vydavatelská poznámka, ve které se podává portrét Bělkina, jejich údajného autora. Skutečný tvůrce si v knize zlomyslně pohrává s obehranými dobovými tématy a dějovými konvencemi, ironizuje módní hrdiny a romaneskní efekty a postupuje k rozbití literárních klišé. Každá povídka polemicky míří proti určitému literárnímu stylu a jeho charakteristickému syžetu. Zároveň polemizuje s klasickou formou novely.

Puškinův prozaický debut vznikl v období básníkovy největší tvůrčí plodnosti. Zároveň to však bylo také nejtrýznivější období jeho života, kdy se ocital ve stále větší izolaci a jeho díla se setkávala s nepochopením. V romantismu oblíbená poloha literární mystifikace (dílo vyšlo anonymně) autorovi umožnila střetání dvou rovin - poezie srdce a prózy života.
Zpět