Skalpel, prosím

Tento román z lékařského prostředí vyšel poprvé roku 1981. Hlavním hrdinou je významný neurochirurg, za nímž přichází mladý novinář s prosbou o interwiev při příležitosti jeho životního jubilea. Právě tento rozhovor (kniha jím začíná i končí) tvoří jakýsi rámec celého díla. Blížící se kulaté narozeniny jsou pro profesora příležitostí k rekapitulaci a vzpomínkám na to, jaké mu život přinesl úspěchy, ale i těžkosti, jak uspěl jako lékař, manžel a otec rodiny. Autorka přibližuje atmosféru nemocnice, zachycuje práci profesorova týmu i osudy jednotlivých pacientů. Vše je vykresleno velmi profesionálně, neboť Stýblová, sama lékařka - profesorka neurochirurgie, toto prostředí důvěrně zná. Sledujeme tak případ malého Vítka, jehož stav se zdá beznadějný (má nádor v hlavě), přesto jej profesor úspěšně operoval a odevzdal do rukou milujícího dědečka (hajného), účastníme se operace dávného profesorova kamaráda Mikeše (Míti), o němž se dozvídá, že chodil chodil s jeho ženou Jitkou. Neméně zajímavé je vyprávění o dalších případech z lékařské praxe (úmrtí jediné dcery lékaře Krtka, úmrtí malého děvčátka po havárii auta zaviněné opilým otcem, operace studentky stavebnictví, o níž rodina nejeví přílišný zájem, špatné provedení operace řeholní sestry Benedikty lékařem Volejníkem,...) Některé kapitoly zachycují profesorův rodinný život, jeho vřelý vztah k ženě Jitce, výborné lékařce - neuroložce, která se vzdala chirurgie kvůli rodině, i k dvěma synům a dceři. V závěru knihy opět přichází novinář. Profesor jej provádí nemocnicí, poté se jej ujímá Jitka a s vrozeným nadhledem mu nadiktuje celý článek o neurochirurgii. Novinář odchází spokojen.Po přečtení románu si uvědomujeme, jak křehký je lidský život a jak obrovskou odpovědnost mají lékaři, kteří se mnohdy musí během několika minut, nebo i vteřin,rozhodnout o správném zákroku, jenž by vedl k úspěšnému vyléčení.
Zpět