Styron William

Sophiina volba

Kniha Williama Styrona Sophiina volba je jednou z mnoha knih postihujících hrůzy druhé světové války. Oproti jiným válečným a protiválečným dílům (např. Shaw-Mladí lvi, Heller-Hlava XXII), kdy se hrdinové ocitají uprostřed bitev a bojují nejen s nepřítelem, ale i sami se sebou, se autor v Sophiině volbě soustředí na jiný aspekt světové války: na lidské útrapy, na lidské podvědomí a na vliv zážitků z koncentračních táborů na lidské životy.

V tomto díle se střetávají tři postavy, z nichž každá reprezentuje něco jiného. Mladý spisovatel Stingo reprezentuje mladou americkou generaci, která si pouze hraje na problémy, aniž by nějaké podstatné měla. Další z postav, sophiin přítel Nathan, je představitelem amerických židů. Je zde paradoxem (nevím zda úmyslně či náhodně), že ačkoliv je Nathan žid, válka se ho vůbec nedotkla a Sophie naopak přišla ke všemu jako slepá k houslím. Poslední z hrdinů je Sophie, Polka, která přežila válku, a za pomoci červeného kříže se dostala do Spojených států.

Děj je stavěn ve dvou rovinách, které se neustále prolínají. Jeden z dějů je příběh (z očí vypravěče Stinga v ich-formě) současný; vypráví se v něm o životě a životním stylu Stinga, Nathana a Sophie, kteří bydlí v penzionu vdovy po námořním důstojníkovi. Celý penzion je přitom namalován růžovou barvou; tu koupil zesnulý manžel majitelky od námořnictva. Sophie pracuje u chiropraktika dr. Blackstocka, což odsuzuje Nathan, který pracuje v mikrobiologickém výzkumu a Sophii neustále vyčítá, že pracuje s šarlatánem. Stingo v penzionu pracuje na své románové prvotině, kde chce zachytit Sophiin osud. Zde se, vždy když Sophie vypravuje, prolíná druhý retrospektivní děj. Tento děj se odehrává v předválečném a později okupovaném Polsku. Sophie se Stingovi de facto vyzpovídává; jsou zde líčeny její vztahy s otcem, známým předválečným antisemitou, který zemře při zátahu na profesory univerzity. Jsou zde zachyceny všechny události související s její rodinou nebo s jejím pozdějším zatčením. Dále vyprávění pokračuje vlastním zatčením, transportem a životem v koncentračním táborem. Celé vyprávění, ač rozkouskované, je celistvým příběhem s uspořádaným dějem. Z tohoto vybočuje pouze ústřední téma, a sice sophiina volba, při které volí, které z jejích dvou dětí bude žít, a které zemře. Hlavní je druhý děj, ten je zasazen do prvního děje ve Spojených státech, který je pouze nutnou kulisou.

Celou knihou se vinou dva tragické osudy, i když každý jiného druhu. Myslím, že postava Stinga, stejně jako děj v poválečném New Yorku, je pouze prostředkem pro zobrazení osudů Nathana a Sophie. Teprve ke konci děje Styron čtenáři ukazuje prostřednictvím Nathanova bratra, že Nathan není duševně v pořádku, a že užívá drogy. Tím se zpětně vysvětlují Nathanovy výbuchy hněvu. Sophiina tragédie spočívá v jejích prožitcích v Osvětimi; těch se ani ve Spojených státech nemůže zbavit. Snad proto konfrontuje Styron Sophii s mladým Stingem, aby demonstroval neskutečnost hrůz koncentračních táborů pro národ válkou nepoznamenaný, resp. poznamenaný jen málo* .

Téma volby je v tomto díle obsaženo hned několikrát. Není to pouze ona klíčová volba mezi životem a smrtí jednoho či druhého dítěte, je to více voleb, které na sebe navazují a spějí až k tragickému konci. Samozřejmě (a tento úsudek naznačuje i sám autor), že tyto volby jsou vynuceny okolnostmi, tedy německou okupací, fašismem a dále i nenávistí k židům. Všechny volby jsou přitom absurdní, nesmyslné, předem odsouzené k neúspěchu, jsou to otázky, na něž není odpověď. Před první volbou stojí Sophie v okupované Varšavě, kdy se odmítá angažovat v odboji proti Němcům, i když je svou přítelkyní Wandou přesvědčována, aby se odboje zúčastnila. Absurdita volby je zde znázorněna v tom, že Sophie je zatčena ve stejný den jako Wanda a obě skončí v Osvětimi. Před další volbou, tentokrát klíčovou, stojí Sophie při příjezdu do Osvětimi. Zde jí položí opilý nacistický doktor otázku, zda je věřící. Po Sophiině kladné odpovědi ji s vysvětlením, dle Bible a výroku Boha:"Nechte maličkých přijíti ke mně", postaví před volbu: které dítě poslat na smrt a které zachránit. I když při volbě je velmi pravděpodobné, že v Osvětimi zemřou obě děti i Sophie, tak se Sophie traumatu této absurdní volby již nikdy nezbaví-jde pro ni de facto o zabití jednoho ze svých dětí. Výsledkem další Sophiiny volby je vnitřní rozhodnutí svést velitele Osvětimi Hösse. Toto rozhodnutí je však zoufalým pokusem Sophie zachránit svého syna Jana, který již nemusí být naživu; je to pokus již předem odsouzený k neúspěchu. Před poslední volbou nestojí Sophie sama, ale s Nathanem. Připomíná to klasickou hamletovskou otázku "být či nebýt". Zde se oba rozhodují pro "nebýt" a zemřou po požití ampulky kyanidu.

Vlivu fašismu, okupace a trauma z koncentračních táborů se vším s tím souvisejícím se snaží Sophie zbavit ve Spojených státech. Není to však možné; pro lidi v USA není pojem Osvětim nic jiného, než exotické místo někde v Evropě. Sophie se se vším snaží vyrovnat vážnou hudbou, či sexem (dle Stinga zoufalý skok do hlubin fyzického zapomnění a útěk od vzpomínek či žalu nebo orgiastický pokus, jak zahnat smrt). Skutečnost, že od vzpomínek se nezbaví ani s (postiženým) Nathanem, který jí při svých záchvatech nazývá "fašistickou děvkou, ji staví před již zmíněné a předem rozhodnuté volbu hamletovského "být či nebýt".

Styl je v Sophiině volbě velmi rozmanitý. Styron jím totiž podtrhuje rozdíly mezi postavami. V Sophiině vyprávění je jazyk více než prostý a přímočarý, to je zdůrazněno i Sophiinou nevelkou (ale stále se rozšiřující) znalostí angličtiny. V případě Stinga a jeho románu je jazyk hodně těžký a s neobyčejně složitou větnou stavbou. Jistým smyslem se tak Styron přibližuje jazyku Williama Faulknera v trilogii Vesnice, Město, Panské sídlo. Je zajímavé, že obě díla (Vesnice... a Stingův román) souvisí s americkým aristokratickým Jihem. Styl Stingova románu je hodně těžký a vyžaduje od čtenářovu neustálou spolupráci, jelikož je tam mnohé řečenou pouhými náznaky a symboly.

Celkově shrnuto se Styron pokouší v Sophiině volbě o analýzu vlivu fašismu na lidské vědomí. Přitom pro zdůraznění vybírá nevinnou nežidovku, aby vypíchl skutečnost, že válka postihla naprosto nevinné lidi a zničila jim život.

Sophiina volba je sice jiná než většina válečných a protiválečných románů (jako Hlava XXII, Shawovi Mladí lvi, Myrerova Velká válka či Heymovi Křižáci na západě), ale svým obsahem a svojí hloubkou se těmto ryze válečným dílům nejen vyrovná, ale je ve filosofické a psychologické rovině i předčí.
Zpět