Radúz a Mahulena

Autorem je Julius Zeyer, který žil v letech 1841-1901. Byl to český básník, prozaik a dramatik z kruhu lumírovců. Ve své epické poezii stavěl součastníkům před oči příklad bájných hrdinů, českých pověstí, novely o lásce v próze se uchyloval do vysněného světa dějin, pověstí a exotických dálek. Vytvářel ideální charaktery a líčil vzrušující a barvité příběhy.

Ze Zeyerovy dramatické tvorby se dodnes nejvíce hraje slovenská pohádka Radúz a Mahulena (1898). Zhudebněná Josefem Sukem.

Osoby dramatu:
Stojmír – král tatranský
Runa – jeho žena
Dcery – Prija, Živa, Mahulena
Radúz – kralevic v Maguře,
Nyola – královna; matka Radúze.
Radovid – Radúzův sluha
Vratko – dřevorubař

Hlavním hrdinou je Radúz, který zabloudí při lovu bílého jelena do království krále tatranského. Bílého jelena zabije a spícího Radúze najde jeho sluha, který se s ním odebírá zpět do jeho království. Při zpáteční cestě je zajat králem Stojmírem a královnou Runou. Radúz zde spatří něžnou a laskavou Mahulenu. Královna se dozví o vzplanutí Mahuleny k Radúzovi, s jejich láskou však nesouhlasí a proto Radúze nechá přikovat na Orlí skálu. Mahulena se vydá Radúze vysvobodit. Při útěku jsou však přistiženi královnou, která nad nimi vznese kletbu. Kletbu se naplní při návratu do Radúzova království. Radúz zapomíná na Mahulenu a zoufalá Mahulena touží zemřít, při této myšlence se mění v topol u kterého často Radúz truchlí a je ho matce se více vzdaluje, proto se matka rozhodne topol porazit a tímto činem je kletba královny Runy prolomena

V tomto díle vyobrazil Zeyer zlo, které Radúz a Mahulena dokázali překonat svojí láskou.
Zpět